Někdo jiný (verze II)

Jsem stín, co mizí mezi stíny,
jen jeden mezek v řadě mezků,
co chodí v kole s tunou stesku.
Mám košili a džíny z Číny
a věčně chroupám aspiriny
a v řeči světa znamenám
snad ještě míň, než v mailech spam.
Proč radši nejsem někdo jiný?

Svých deset deka vysočiny
sním každé ráno za rozbřesku.
A pak už sedám na lochnesku
s níž kroužím, kroužím… bez příčiny
i bez následků. Cherubíny
si ku pomoci nesvolám,
tak jak mám kreknout hlavolam:
Proč radši nejsem někdo jiný?

I bledej Vasil z Ukrajiny,
mi řekl: „Buřt, co leží v Tesku
má větší šmrnc a více lesku
než ty a všechny tvoje činy.
Jsi zrzka, já jsem na blondýny,
máš velké hnědé oči lam,
a ty mě nudí. Povídám:
Proč radši nejsi někdo jiný?“

Mám zaplašit své laskominy
a v džungli najít Buddhův chrám?
I bez jiných a navždy sám
bych prosil: Ať jsem někdo jiný.