Ohrožený druh

1. Tramtárie (Natálie Kocábová)
2. Zpráva, která všechno změní (Hana Robinson)
3. Jak se ten chlap na mě dívá (Lenka Nová & Naďa Válová)
4. Ésik az esö csendesen (Szidi Tóbias)
5. Bellissima (Hana Robinson & Richard Krajčo)
6. Všechno je jak má být (Naďa Válová)
7. Veselo k uzoufání (Tereza Nekudová & František Černý)
8. V úzkých (Naďa Válová)
9. Závoj tkaný touhami (Szidi Tóbias)
10. Ohrožený druh (Věra Nerušilová)

Album získalo 1. místo v Desce roku 2008 v kategorii „Nejprodávanější deska skupina“ (22 766ks prodaných nosičů).
V cenách Anděl 2008 získalo 1. místo v kategorii „Album roku“, a také se stalo 5. nejstahovanějším albem roku 2009 na i-legálně.cz

Videodokument Jana Mudry

zde ke stažení

Podívejte se do studia, kde Věra Nerušilová a Ruth Horáčková zpívají titulní píseň „Ohrožený druh“.

Ženský hlas = nejtajuplnější nástroj v orchestru světa.
Tušil jsem to vždycky. Ale teprve v roce 2003 mě napadlo: co kdybych se pokusil podřídit tomu nástroji celé album? Postupně jsem napsal asi dvacet příběhů. Některé na hudbu už zkomponovanou; vybral jsem si skladby, které jsem léta miloval. Většinou jsem však volil opačný postup: nejprve jsem napsal texty, a ty pak nabídl ke zhudebnění. Tak se stalo, že tentýž text dostal mnoho hudebních podob; posléze jsem jednu vybral. Na albu se proto sešla pestrá tvůrčí společnost: Petr Hapka a Paolo Conte, Jarda Traband Svoboda a Tanita Tikaram, Hana Robinson, Ivan Hlas, pánové ze skupiny Čechomor a Milan Vyskočko.

Původní počet písní se za pět let práce ve studiu zúžil na polovinu; na albu jsem chtěl mít jen ty skladby, jejichž síla neumdlévala ani při pohledu přes neúprosnou lupu času. Mnohokrát mi pomohli i ti, kteří hudbu instrumentovali – od pětadvacetiletého Davida Solaře po dvaasedmdesátiletého Milana Kymličku; všichni přinesli nápady a postupy tak osobité, že album dostávalo další, pro mě překvapivé vrstvy.

Podobně spletitá a plná překvapení byla i cesta za interpretačním výrazem; tutéž píseň nazpívalo i sedm různých zpěvaček. Výsledkem je pásmo jako běh života: v prvním šansonu se potkáváme s dívkou teprve klopýtající přes práh dospělosti, zatímco na posledním k nám mluví dáma, která má na co vzpomínat.

Nakonec to kupodivu nebyly hvězdy známé z rozhlasu a televize, ale dívky a ženy vystupující spíš na klubové scéně, kdo mě dokázal zaujmout a dojmout. A znovu mě utvrdit v původním dojmu: ženský hlas je nejtajuplnějším nástrojem v orchestru světa.

Michal Horáček (září 2008)

Sedm šansoniérek Ohroženého druhu pohledem Michala Horáčka.

Natálie Kocábová
Píše knihy a natáčí vlastní alba; vždy je osobitá. Píseň Tramtárie pojala úplně jinak, než jsem očekával – jakmile jsem se ale vzpamatoval, oslovila mě. Má v sobě křehkost i vzdor zároveň.

Naďa Válová
Po mém soudu nejnadanější mladá šanzoniérka, se kterou jsem dosud měl možnost pracovat.
Kdysi se pokoušela uspět v televizní soutěži; se svým smutným hlasem se však nedostala ani do finále. Poté ji osud zavál za bar na Stodolní ulici v Ostravě a také na pole rodiny jejího přítele v Orlové. Šla léta, ale vzpomínka na úzkost i touhu v jejím hlase mě neopustila. Konečně jsem pro ni našel vhodné písně – a Naďa pak ve studiu všechny okouzlila, zejména interpretací písně V úzkých skladatele Petra Hapky.

Hana Robinson
Přednášel jsem na Masarykově universitě v Brně. Ze vchodu do budovy k zaparkovanému autu to bylo 15 metrů, ale právě tam na mě jednoho dne neznámý člověk vyhrkl: „Samo nebe mi vás posílá do cesty!“ Nevěděl jsem, proč by tak vysoká místa měla intervenovat v jeho osobní záležitosti, neznámý to však v zápětí vysvětlil: „Moje sestřička moc hezky zpívá…“

Absolvoval jsem takových setkání nespočet; sestřičky obvykle příliš hezky nezpívají – ale nechtěl jsem být arogantní, a tak jsem slíbil, že si její domácí nahrávku poslechnu. Kupodivu: zaujala mě. Natolik, že jsem oné „sestřičce“ nabídl, aby se pokusila některé moje texty zhudebnit a nazpívat. Nakonec jsem na album přijal tři z jejích věcí…

Jako juniorka závodně lyžovala; při závodech v Coloradu se dozvěděla, že právě za mořem by si mohla splnit sen: studovat skladbu a harmonii na vynikající škole. Ucházela se o stipendium a mezi mnoha konkurenty uspěla. Posléze tu školu, Berklee, úspěšně absolvovala.
Na Hance se mi líbí citlivost, bravurní technika a zejména frázování. Umí si najít i výraz… skutečný talent. Podobně zřejmě smýšlí i Richard Krajčo – nazpíval s ní duet.

Lenka Nová
Vládne sametově zabarveným hlasem a pozoruhodnou muzikalitou; zpívá s jednou z nejlepších českých kapel, která se jmenuje Laura a její tygři. Talent, kterému je nutné dát samostatné příležitosti – pro mě příslib do budoucích alb.

Szidi Tóbias
Seznámila nás Ivana Chýlková. Szidi, znamenitá klasická herečka, se pak účastnila projektu Tak to chodí (s Jardou Trabandem Svobodou) a jedinečným výkonem ve skladbě Na hotelu v Olomouci ozdobila album Strážce plamene. Naprosto osobitý hlas a projev, rozená šanzoniérka.

Tereza Nekudová
Poprvé jsem ji viděl v Kabaretu Ivan Blatný, kde hraje i zpívá. Obratem jsem ji poprosil o spolupráci, a tak nazpívala duet s Františkem Černým (protagonista Čechomoru). Vložila do něho vlídnou ironii a dospělou něhu.

Věra Nerušilová
Slyšel jsem ji zpívat písně v jidiš a rázem jsem si uvědomil: mezi zralými zpěvačkami české scény je tato majitelka nejhlubšího ženského hlasu pro závěrečnou a současně titulní skladbu nepostradatelná.