Mgr. Michal Horáček, Ph.D.
Narozen 23. 7. 1952 v Praze.
Otec: PhDr. Vladimír Horáček (1922 – 1998), překladatel a dramaturg pražských divadel.
Matka: PhDr. Eva Horáčková, CSc., rozená Heyrovská (1923 – 2004), psycholožka.
Sestra: Kateřina José-Marie (narozena 1954), překladatelka; žije ve Provenci (Francie).
Syn: Mgr. Filip Horáček, Ph.D. (1978), vysokoškolský pedagog v oboru klasické řečtiny a biblické hebrejštiny
Dcery: Bc. Ruth Horáčková (1987), absolventka American Musical and Dramatic Academy (New York) a studentka magisterského programu na Fakultě humanitních studií University Karlovy
Julie Horáčková (2011), školačka
1. manželka: Mgr. Rut Horáčková, rozená Vaváková
2. manželka: MgA. Michaela Horáčková, rozená Hořejší
Politicky nikdy neorganizován. Negativní lustrační osvědčení.
Vzdělání: Absolvent American Studies na Macalester College, St. Paul, Minnesota, USA (1984). Absolvent Institutu základů vzdělanosti UK (bakalář – 1999), studia obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK (magistr – 2007 a doktorandského studia tamtéž (Ph.D. – 2011). Rovněž získal bakalářský titul na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (2023).
Jazyky: státní zkoušky z latiny a ruštiny (1973) zkouška CPI z angličtiny (2013) a částečná kompetence v italštině.
Po maturitě (1970) na střední všeobecně vzdělávací škole je přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky (později Fakulta žurnalistiky) Univerzity Karlovy. V květnu roku 1974, po ukončení sedmi semestrů, vyloučen na zásah Státní tajné bezpečnosti; v téže době je internován ve vazební věznici v Ruzyni po odhalení policie, že padělal souhlas Socialistického svazu mládeže (jehož nebyl členem) na žádosti o výjezd do USA.
Po propuštění z vazby střídá různá příležitostná zaměstnání (myje černé nádobí v restauraci Alfa, je plavčíkem na koupališti ve Lhotce), až se roku 1976 stává pracovníkem META, výrobního podniku Svazu invalidů. Ačkoli je mu na několik let odebrán cestovní pas, posléze smí znovu cestovat – jeho sestra se mezitím legálně vdává do Francie a režim je helsinskými dohodami přinucen povolovat „návštěvy přímých příbuzných.“ V září 1976 se žení s někdejší kolegyní z Fakulty žurnalistiky. Přestože doma zprvu publikovat nesmí, roku 1977 zahajuje svou žurnalistickou dráhu; stává se korespondentem časopisů v Austrálii, Velké Británii a zejména v USA, kde roku 1982 získává novinářskou cenu. Na jejím základě získává stipendium na Macalester College v Saint Paul, Minnesota, a v rámci programu American Studies tam studuje po většinu roku 1984. Zakrátko poté začíná jako externista konečně publikovat i doma, a to v časopise Mladý svět.
Roku 1986 je zaměstnán v Mladém světě jako řádný redaktor kulturní rubriky. Kromě jiného tu vede střet časopisu s agenturou Pragokoncert; výsledkem je příjezd místními příznivci nadšeně vítané skupiny Depeche Mode a poté dalších významných interpretů i skupin ze „Západu“. Píše (se spoluautorem Lubošem Beniakem) i první investigativní reportáž uveřejněnou v socialistickém tisku: OSA Nostra, věnovanou nekalým praktikám tehdejšího vedení Ochranného svazu autorského (OSA). Pravděpodobně nejvýznamnějším počinem je však seriál Dopisů z lásky a nenávisti, adresovaných rozličným historickým osobnostem; dobově podmíněným citem v nich čtenáři nacházejí i jiné, než doslovné sdělení.
V létě roku 1989 zakládají M. H. a Michael Kocáb občanskou iniciativu MOST, která si klade za cíl zprostředkování tehdy nemyslitelné komunikace mezi komunistickou vládou a představiteli disentu. Po počátečním despektu z obou stran potvrzuje MOST svoji smysluplnost v listopadu 1989 – přivádí za jeden stůl předsedu vlády Ladislava Adamce a představitele všech složek disentu, sdružené v Občanském fóru a vedené Václavem Havlem (později také slovenské Veřejnosti proti násilí). Jejich rozhovory vedou ke konci ústavní platnosti „vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti“ a tím i k možnosti uspořádat svobodné volby.
Na rozdíl od jiných protagonistů revolučních událostí nevstupuje do politiky, ale spolu se třemi kolegy zakládá akciovou společnost Fortuna; v březnu 1990 se stává předsedou jejího představenstva. Tato společnost představuje střední Evropě fenomén kurzových sázek, postupně vybuduje stovky poboček a ročně dosahuje miliardových obratů. Posléze expanduje i na Slovensko a do Polska, takže na přelomu tisíciletí pokrývá území s 55 miliony obyvatel. Její podnikatelský profil je na jedné straně charakterizován absencí závazků a dluhů, na druhé pak široce založenou podporou veřejně prospěšných činností.
V roce 1995 se M.H. stěhuje s rodinou z Prahy, a to do Roudnice nad Labem. V roce 1997 je zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, inspiruje nový statut tohoto sdružení a v televizních přenosech uvádí dva ceremoniály udílení cen Akademie.
V roce 1999 se vsadí s kolegou o to, kdo rychleji uběhne trať 5 000 metrů. V sázce je milion korun. Zvítězí v čase 21:46.0 minuty a zisk ze sázky rozdělí na veřejně prospěšné účely. Jedním z recipientů je Centrum Paraple, sdružující lidi s poraněním míchy. Od toho roku pořádá Centrum Paraple tento běh každoročně, občané dodnes každoročně přicházejí účastnit se a svými „sázkami“ paraplegiky podpořit.
V letech 2002-2003 moderuje v České televizi živě vysílaný publicistický pořad Přesčas.
V prosinci 2004 prodává spolu s ostatními zakladateli 100% akcií Fortuny a dalších společností, současně se vzdává funkce předsedy představenstva a podnikatelských aktivit.
V roce 2005 zahajuje magisterské studium obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK. Kromě vlastních studií také sám přednáší; vede seminář tvůrčího psaní. Nejprve na Fakultě sociálních věd UK, později na Masarykově univerzitě v Brně.
Na základě nabídky od TV Nova se ujímá role předsedy poroty v populární soutěži Česko hledá Superstar.
Přijímá výzvu Miloslava Kardinála Vlka, primase českého, aby se stal patronem nově budovaného Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově a také se stává členem správní rady Knihovny Václava Havla.
Věnuje se písňovým textům a produkci autorských alb, psaní poezie, charitativním projektům, divadelním představením a publicistice. A také studiu antropologie, které obhajobou disertační práce dokončuje v roce 2011.
V roce 2012 je Státní opera v Praze svědkem Tribute Michal Horáček, který je průřezem tvorbou tehdy šedesátiletého autora. Pořad zaznamenala Česká televize a živě byl přenášen do dvaceti kinosálů po celé ČR.
V letech 2013-2014 je MH protagonistou recitálu Mezi námi, následovaného projektem Na cestě (2015-2016). Pořady navštívily stovky jevišť velkých, ale i malých českých, moravských a slezských měst.
2015 – 2024
V roce 2016 vede seminář věnovaný villonské baladě na Vysoké škole kreativní komunikace. Je to jeho třetí pedagogické angažmá po vedení seminářů „psaní pro názorové stránky deníků“ na Univerzitě Karlově a brněnské Masarykově Univerzitě.
20. října téhož roku oznámil kandidaturu na prezidenta republiky, 16. dubna 2017 zahájil sběr podpisů, kterých se mu celkem podařilo získat 86 940. Ve volbách se v prvním kole se ziskem 472 643 hlasů (9,18 %) umístil mezi devíti registrovanými kandidáty na 4. místě za Milošem Zemanem, Jiřím Drahošem a Pavlem Fischerem. Před druhým kolem proti Miloši Zemanovi podpořil Jiřího Drahoše.
Roku 2019 úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na prezenční studium v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 2023, ve svých 71 letech, pak získal bakalářský titul.
Roku 2023 dokončil operní libreto obsahující slova 29 árií, duetů, chorálů, lidových písní, mešních zpěvů, parland a recitativů připravované opery Vyhnání ďáblů z Arezza s hudbou Michaela Kocába.
V letech 2023 a 2024 uváděl každý týden svůj hodinový pořad Hudební svět Michala Horáčka na stanici Dvojka Českého rozhlasu.
První písně s texty Michala Horáčka vznikají v roce 1982 (zpívají je Petr Spálený a Michal Tučný)
V roce 1984 začíná spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou. Vzešla z nich následující alba:
Potměšilý host (1987) Písně psané pro jedinou interpretku, Hanu Hegerovou. Zvoleno Albem roku a obsahovalo Píseň roku v Československu.
V Penziónu Svět (1988) Album poprvé nastolilo spolupráci autorské dvojice s rozličnými interprety. Zde zejména Richard Müller a Michael Kocáb. Píseň S cizí ženou v cizím pokoji získala „Duhovou desku“ a text písně Stáří Děčínskou kotvu 1989.
Citová investice (1996) Zvoleno Albem roku a obsahovalo Píseň roku v ČR. Kromě jiných zpívali Petr Hapka, Daniel Landa a Lucie Bílá. Dosáhlo první místo na žebříčku nejprodávanějších titulů v ČR.
Mohlo by tu být i líp (2001) – jednu z písní nazpívala operní diva Magdalena Kožená, a dále František Segrado, Jarda Traband Svoboda a Petr Spálený. Dosáhlo první místo na žebříčku nejprodávanějších titulů v ČR.
Strážce plamene (2006) Nominováno na Album roku. Mezi interprety Jaromír Nohavica, Szidi Tobias a Jana Kirschner. Dosáhlo první místo na žebříčku nejprodávanějších titulů v ČR. Obdrželo čtyřnásobnou platinovou desku jako ocenění za prodej od společnosti Universal.
Kudykam (2009) Pěveckými protagonisty Vojtěch Dyk, Karel Dobrý, Richard Krajčo, Ondřej Ruml. Dosáhlo první místo na žebříčku nejprodávanějších titulů v ČR.
Michal Horáček dále produkoval i DVD Strážce plamene v obrazech (2007) Zvoleno DVD Roku. Producent zadal vizuální ztvárnění každé skladby jinému z mladých českých režisérů, jejich protiváhou byl 95letý Otakar Vávra.
Tante cose da veder (2011) má bizarní podobu: jedinou píseň autorské dvojice Hapka-Horáček v instrumentacích Ondřeje Brzobohatého zpívali Petr Hapka, Karel Gott, Jaromír Nohavica, Katarína Knechtová, Jiří Suchý, Dan Bárta, Szidi Tobias a Aneta Langerová.
Kromě autorských alb s Petrem Hapkou se Michal Horáček podílel i na dalších projektech jako výhradní autor textů a vesměs i producent, nebo spoluproducent:
Richard Müller – zpěv / Michal Horáček – slova (2000). Nejprodávanější album v ČR i v SR. Obsahovalo hity Srdce jako kníže Rohan a Baroko.
Tak to chodí (2003). Spolupráce s Jardou Trabandem Svobodou. Mezi interprety Stidi Tobias, František Segrado.
Ohrožený druh (2008). Dalo příležitost neznámým nebo málo známým ženským interpretkám. Zvoleno Albem roku (+ cena za nejprodávanější titul v kategorii skupin). Na prvním místě žebříčku nepřetržitě setrvalo 14 týdnů.
Kudykam. Michal Horáček je dále autorem a producentem lyrikálu Kudykam. Libreto obsahuje 2009 veršů, premiéra 21. října 2009. V ambiciózní jevištní realizaci se titul představil ve Státní opeře (Praha) a Janáčkově opeře (Brno). V hlavních rolích lyrikálu na sebe upozorňují zejména Vojtěch Dyk, Csongor Kassai, Karel Dobrý, Jan Sklenář, Ondřej Ruml, Marek Holý, Jan Maxián, Gustav Řezníček, Petra Hřebíčková, Lucia Šoralová, Hana Holišová a Jana Stryková. Celkem 84 představení navštívilo 72,000 diváků, poslední rok bylo nepřetržitě vyprodáno.
O lásce, cti a kuráži (2012). Spolupráce s autorkou a interpretkou Lucií Šoralovou. Nejprodávanější album na Slovensku.
Český kalendář (2013). Na dvou discích obsahovalo 32 zhudebněných villonských balad, které zpívalo 24 interpretů (nově například Zdeněk Svěrák, Lenka Dusilová). Nejprodávanější album v ČR, dosáhlo „platinových“ prodejů. Bylo nominováno na Album roku, cenu Anděl získalo jako Nejprodávanější album roku 2013 v ČR.
Segrado vzniklo v létě 2014, jeho vydání bylo stanoveno na 10.10. téhož roku. Je to profilové album zpěváka Františka Segrada a je koncipováno ve folkovém žánru. Krátce po svém uvedení na trh se stalo nejžádanějším albem v ČR a posléze dosáhlo platinových prodejů.
Sociální síť vzešlo roku 2015 ze spolupráce interpreta Richarda Müllera, skladatele Michala Pavlíčka, jeho základem byly villonské balady Michala Horáčka.
Čtyřicítka, s protagonistkou Lenkou Novou. Vyšlo v říjnu 2016. Dosáhlo prodejů oceněných Zlatou deskou.
Český kalendář (2012), je básnický debut Michala Horáčka, sbírka 37 básní v žánru villonské balady.
Byla zastoupena i v publikaci Nejlepší české básně 2012, tradičně vydávané nakladatelstvím Host, a také v „Nad střechami světlo – Über den Dächern das Licht„, antologii současné české poezie převedené do německého jazyka. Český kalendář zastupovala balada „Pražské Jezulátko“ v překladu Kláry Hůrkové.
Některé básně z Českého kalendáře přednáší autor v rámci stejnojmenného jevištního pořadu ve Švandově divadle (2012, režie Dodo Gombár) a také během několika set recitálů turné Mezi námi (2013-2014), respektive Na cestě (2015-2016).
Své první texty uveřejnil Michal Horáček koncem 70. let 20. století v The British Racehorse (UK), Racetrack (Austrálie) a The Thoroughbred Record (USA). Vesměs se v nich věnoval dějinám chovu anglického plnokrevníka a dostihů ve Východní Evropě.
Království za koně (1983), je jeho první knihou, dosud jediné česky psané dějiny dostihů. Vyšly ve dvou vydáních v celkovém nákladu 90,000 výtisků.
Jak pukaly ledy (1990). Zpráva osobního účastníka o 292 hodinách revoluce. Bestseller: 180,000 prodaných výtisků.
Dále Zpráva z Kentucky (1984), Los a sázka (2000), O české krvi otců vlasti (2004), O tajemství královny krav (2007) a Kudykam (2009 – vyšlo roku 2010 i jako bibliofilie s originálními sérigrafiemi Borise Jirků).
Habitus hazardního hráče, upravená disertace Michala Horáčka vychází v roce 2012.