Něco hezkého

(Jarda Svoboda / Michal Horáček)

Tak to slyšíš: z galérie
zmizel Mucha.
Jedné paní v metru štípli
vatu z ucha…
Policejní mluvčí dělá
hluchoněmého.
Nebo se nám stydí říci
něco hezkého?

Voda stoupá. Ani ceny
neklesají.
Přemnožili se prý tchoři
v Českém Ráji.
Prezident si chystá projev,
ale známe ho!
Neřekl bych, že nám poví
něco hezkého.
Netoužím od něho
slyšet nic nového,
třeskutě chytrého…
Jen něco hezkého.
Hez – ké – ho!

Podle novin slunce svítí…
ale líně!
Premiéra našli zrána
u věštkyně.
Agentury píší, že prý
„zasmušilého“.
To mu vážně nemohla říct
něco hezkého?
Snad měla pro něho
přehršle nového,
vědecky správného…
Jenom nic hezkého.
Hez – ké – ho !

I s tím světlem v tunelu to
není jen tak.
To prý svítí utržený
nákladní vlak…
Vypni rozhlas, zavři svého
Dostojevského.
A pojď ke mně. Chci ti šeptat.
Něco hezkého.
Nic extra nového.
Ani moc chytrého…
Prostě jen hezkého,
hezkého, hezkého.
Hez – ké – ho.