Možná to všechno byl sen

(Sotto le stelle del jazz; Paolo Conte – Paolo Conte / český text Michal Horáček)

Možná to všechno byl
jen sen.
Přestárlé židle a fernet,
pomalu houstnoucí dým
a v něm chvatné rejdy strun,
v něm chvatné rejdy strun.

Možná to všechno byl
jen žert:
Někdo řek: Koukni, mám téma.
Pod hvězdou v souhvězdí Jazz
na nic nečekej a jeď,
na nic nečekej a jeď.

Pod hvězdou v souhvězdí Jazz
pár kytar, basa, klavír, ságo…
Mé lásky, vzdejte se
všech nároků,
dnes v noci mám nějaký jednání.

Jo, ženy podezírají
můj jazz:
Co vlastně znamená to téma
du-dad-du-dad
du dadu-du da… ?

Rozepni límec
a běž.
A můžeš si vzdychnout i zpívat.
No, nějak takhle, však víš:
du-dad-du-dad
du dadu-du da…

Tisíc všelikých záhad
má jazz.
Ach…Nerozluštil jsem vůbec žádnou.
Čas rozměňovaný na doby –
a z dob se zpátky skládá jiný čas.

Možná to všechno byl sen.