Mohlo by tu být i líp

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Je obyčejná středa.
A já zas hraju bridž
s liliputánem jménem
Anton Pavlovič.
A koženka se lepí
jak sexuální vtip…
Není to tu špatný, ale
mohlo by tu být i líp.
Líp, líp, líp.
Mohlo by tu být i líp.

Dvě dívky pod zrcadlem
jsou čtyři andělé.
I jim však sem tam skápne
slza do želé.
I kmet na barvotisku
volá z hory Říp:
„Není to tu špatný! Ale
mohlo by tu být i líp“.
Líp, líp, líp.
Mohlo by tu být i líp.

A hovor? Je tu snadný
jak bezvízový styk.
Kdo by mi ale vložil
minci pod jazyk?
Ten žold pro převozníka,
aby se neušklíb‘:
„Nebylo to špatný. Ale
mohlo ti tam být i líp.
Líp, líp, líp…
Mohlo ti tam být i líp.“

Je středa – den kdy tričko
lepí se na záda
a liliputánovi
karta nepadá.
A přesto dá mi doutník
a říká: „Klidně kuř!
Není to tu valný. Ale
mohlo by tu být i hůř“.