Prohořívá

(Lenka Nová / Michal Horáček)

Už za chvíli se všechno skryje,
vždyť z Malé Strany jako Švédi
se vydá soumrak. Chladno mi je
a divné zvuky v uších svědí.
Snad vrže černé srdce šedi…
A nebo žhavý uhlík zpívá,
že nezahynul pod náledím,
že ledem ledna prohořívá?

Jez hraje chmurné melodie
a výhybkáři z budek hledí…
no, kam se hrabe Richelieu.
A nevyspalí ortopedi
jsou z téhle zimy celí bledí.
Jen hučí: Kolik sádry zbývá?“
To asi nejsou ti, kdo vědí
zda něco ledem prohořívá.

Vír kelímků tu po svém žije
a seká kolem drápy z mědi.
A ten, kdo myslí na Harpyje.
holt těžko věří předpovědi,
že zemi jednou Slunce zdědí
a přijde mocná ofenziva
včel, co se v květech ulebedí.
Že už to ledem prohořívá.

Jen stará myš, co v slámě sedí
je pozorná a trpělivá.
Ne, ta se na svět neškaredí.
Snad ví, co ledem prohořívá.