Povstání mlh a krásných žen

(Milan Šebelík / Michal Horáček)

Provlhlé ráno, všední den.
V Emauzích ovšem pátá bije
jinak než včera. Magnólie
zavoněla mi do oken.
Hlas ve mně říká: „Najdi třmen,
prohlédni hlaveň, zda je čistá…“
Co ale zmůžu, když se chystá
povstání mlh a krásných žen?

Mlha se vine podél stěn,
chytá se soch a obtáčí je.
Svatý Roch zmeškal vigilie;
zasténal, předem přemožen.
Poznal, co teď už ví i ten,
kdo nestál po pravici Krista.
Tisíc je hrozeb, jedna jistá:
povstání mlh a krásných žen.

Do kamenů a do fošen
kdekdo teď aspoň nehtem ryje
supliky srdce. Utopie!
Ve městě, co je dáno v plen
nebude nikdo ušetřen.
Ani ten slepý klavírista,
co se smál v klubu Bella Vista
povstání mlh a krásných žen.

Slunce už zvedá zlatý fén.
Všechno je vidět: Sebejistá
vojska i moje slabá místa.
Klaním se nahým nohám žen.

« ZPĚT
2018 © michalhoracek.cz