Co říjen schová, nenajde se

(Josef Gulliver Novotný / Michal Horáček)

Já umím hledat, milostivá.
Poslouchám, čuchám, sbírám data.
Jsem ten, kdo vidí, když se dívá…
Manžel měl hlavu laureáta?
Chápu vás, je to velká ztráta,
když zmizel jako kanec v lese.
Citlivá kauza. Navíc chvátá:
Co říjen schová, nenajde se.

Měsíc je drzý, neubývá.
Studí jak postel nevyhřátá…
No nic! Já ptal se, kde se skrývá
rybářů, vrátných, psů i kata.
Od barokního kolohnáta,
co na ramenou glóbus nese,
zaslechl jsem jen: „Tolik bláta…
Co říjen schová, nenajde se.“

Mám od vás foršus: čtyři piva.
Proto vám řeknu, milá zlatá:
Neřvěte jako jurodivá.
Valí se mlha… Kouř i vata.
Cítíte, jak je chundelatá?
Neupadejte do deprese.
Pojďte blíž, copak vy jste svatá?
Co říjen schová, nenajde se!

Byť měsíc roste do kulata,
marně jsem pátral po adrese
bez tónů larga desolata.
Co říjen schová, nenajde se.