Čas chladných rán a jasných vod

(Vladimír Nejedlý / Michal Horáček)

Svět bez listí je promokavý.
V něm žádná strouha nevzdává
sen, že v ní jezdci koně plaví.
Sen, že z ní bude Vltava.
A z břehu kočka toulavá
se dívá jako ocelot…
Je listopad a nastává
čas chladných rán a jasných vod.

Jak měchy varhan hučí splavy
a tence píská pěnkava
a na marimbu žluté trávy
déšť vytrvale vyhrává.
Ta rituální oslava
se všude vzmáhá o překot.
A pestře nás k ní svolává
čas chladných rán a jasných vod.

Vzduch, modravý a poletavý,
mě čechrá hlava nehlava.
Mám z cigarety dva tři pávy
a zbytek vítr nasává.
Ten vítr, starý nemrava,
mi říká, co bys neuhod.
Jak zvláštní zprávy předává
čas chladných rán a jasných vod!

Zas přijde tma a únava.
A prosinec, ten lenochod…
Kéž ve mně dlouho zůstává
čas chladných rán a jasných vod.