Babí léto

(Hynek Koloničný / Michal Horáček)

Dnes usnula jsem kolem třetí
a hned se zase probudila.
A ty jsi řekl: „Copak je ti,
mé potěšení, moje milá?“
Tos mluvil v sadu na motýla?
Či na sojku, jak Rigoletto?
Tak ráda bych tě políbila…
vtom ale přišlo babí léto.

Kdo natáhl se po koštěti
a zamet hvězdu, která byla
tak stříbrná a šla mi k pleti?
Moc pěkně jsem se opálila!
Teď ale vidím, jak jsem bílá.
Má dohořelá cigareto,
jen chvilku jsem se zamyslila
a najednou je babí léto!

Kam odběhly ty hodné děti?
Vždyť Eliška a Bohumila
tu rajtovaly na hříběti
a malá Vlasta žadonila
ať dám jí věnec, že je víla.
A pak mi řekla: „Hezké je to!“
Já pro hřeben se otočila –
a uviděla babí léto.

Noc něco šeptá, potměšilá
jak Arbesovo romaneto.
Má hříbata se ohřebila…
Je po létě, je babí léto.

« ZPĚT
2018 © michalhoracek.cz