Jan Amos Horáček: Labyrint Penziónu Svět

22.10.2009

Včerejší večer se ve Státní Opeře Praha nezařadil do škatulky „jen tak ledajaké“ a stejně tak ani do té s cedulkou „výjimečné“… Svou premiéru si tu odbyl dlouho očekávaný projekt Michala Horáčka a Petra Hapky: Kudykam. A kam že to tihle dva pánové se svým moderním Všezvědem míří, je jasné hned po premiéře… Vysoko, ale hlavně však k diváckým srdcím. Dvěma slovy mimořádně výjimečné…

Kudykam

Penzión Svět nachystal divákům ve Státní Opeře nezapomenutelný večer. Hlavní role obsadily jak fantastické pěvecké výkony všech účinkujících, tak i doslova geniální výprava – kdy se na scéně míhaly úchvatné kulisy, kostýmy a animace. To vše by se ale neobešlo bez silného děje… A Michal Horáček nezklamal. Muzikál o 2 009 verších tak uznávaný textař rozlil do velkého příběhu s filozofickou hlavou a mile sarkastickou patou. Kamarád pato-s se naštěstí nedostavil.

Na své si přišli jak vyznavači Kantova kategorického imperativu, tak i milovníci klíčů (zejména desítky) nebo praní, ždímání a sušení…

O hudebních (pod)nájemnících Penziónu svět už se toho namluvilo hodně. Castingy, které by počtem svých účastníků vydaly na tři pěvecké soutěže, se ale ve výsledku vyplatily. Pěvecky i choreograficky se blýskli všichni účinkující, přesto se tu objevil někdo, kdo zazářil ještě o třídu výš. Čtyřiadvacetiletý Vojtěch Dyk se své role Kudykama zhostil dokonale. Jeho křehký zároveň však silný charizmatický výraz a mimořádný rozsah jednoduše braly dech. Jeho přednes písně Hladiny vyvolal jeden z největších aplausů celého večera… Skvěle se ale předvedli i Marek Holý (toho času Martin) nebo dobře známý „strážce plamene“ František Segrado jako Pozorovatel.

Jedním z nejkouzelnějších a nejúsměvnějších momentů bylo sarkastické lamentování Lucie Bílé… S cizím mužem v cizím pokoji a jistou míru nadsázky dokázalo tvůrčí duo H+H i v souvislosti se zařazením osobité verze hitu Štěstí je krásná věc, pro tentokrát s králičím doprovodem… Velké finále pak přišlo s přídavkem Tante cose da veder‘ v podání všech alternujících Kudykamů a Karla Gotta.

Co dodat závěrem? Prostě mi dejte pokoj… V Penziónu svět a minimálně na tři noci. Jedna je totiž v případě téhle úžasné podívané a poslýchané prostě málo.

Iva Marešová, t-music.cz

« ZPĚT