10.01.2011
Ústí nad Labem /EXKLUZIVNÍ RECENZE/ – Polívka, Hegerová, Kocáb, Bílá, Landa, Müller, Nohavica, Kirschner, Gott, Spálený, Krajčo, Kemr, Bobek… Na koho jen dvojka H&H kývla, šel jí zazpívat… Nostalgie, melancholie, krása. Jak moc se ta slova hodí k písničkám autorského tandemu Petr Hapka (hudba) a Michal Horáček (texty)! Jsou zde i severočeské souvislosti. Žurnalista, autor knihy Jak pukaly ledy, básník a hráč Michal Horáček bydlí od roku 1995 v Roudnici nad Labem. S Hapkou naposledy dělal lyrikál Kudykam (představení i CD, 2009), ze kterého je na výběru pět písní včetně Gottovy Tante cose da veder´. Radši mám ale Horáčkovo předchozí CD Ohrožený druh, na němž se ovšem zase nepodílel Hapka. Nebyli si vždy H a H věrní…
Z valné většiny jsou písně Hapky a Horáčka melancholické. V tom si svým způsobem starosvětská muzika Hapkova a Horáčkovy světácké a člověčinou vonící básně rozumějí. Důkazem je nové retrospektivní album „Hapka & Horáček – Benefice černých koní – 2CD Best of 1987 – 2010“. Tedy výběr z alb Potměšilý host, V penzionu Svět, Citová investice, Mohlo by tu být i líp, Strážce plamene a Kudykam. Inu – radost poslouchat.
Na kolekci 2×18 písniček, mapující kvalitní český pop ze zmíněných let, si snad vybere každý. Sice ne od Bacha po Vlacha, ale od Landy po Gotta, od Bílé po Hegerovou, od Nohavicy po Kemra. Pamatujete na Kocábův hit „Stáří“, ne? Dodnes se mi z něj dělá „husina“ – a to je z roku 1988. Některé hodnoty jsou trvalé…
A – ach ano – Hana Hegerová! Má tu jakési výsadní právo, písně z kolekce „Benefice černých koní“ jsou jejími klasickými. Takže i ta z 2CD první v pořadí – šanson „Vana plná fialek“. Je z Hanina (až do loňska nadlouho) posledního řadového alba Potměšilý host. Mít takových autorů, jakými jsou Petr Hapka a Michal Horáček, víc – soudím – vydává Hegerová novou desku každý druhý rok. Možná…
Jenže nejen šansony autor je živ, byť těch moderních je na našem 2 CD tuna. Takže na kolekci najdete třeba i jakési ´kabaretní tango´ „Parník se potápí, kapela hraje“ od Jardy Svobody, hlavní postavy skupiny Traband. „Učitel národů propadá z psaní…“ zní zde například Horáčkova slova. Ironie…
Kdo rád „něžné surovosti“, tomu v hlavě dávno uvízla Landova písnička „Králíček Azurit“. Ovšem, zpívá ji s rozhihňanou a mile žvatlající Aťkou Janouškovou. A kdo dobře poslouchal, ví, jak králíček skončil. Ten „surovec“ Landa mu zakroutil krkem! A pak si „drze“ a jakoby nic zpívá: „Srst sice modrá, maso bílé… pištěl tak mile… he he he…“
Duet Hapky a Lucie Bílé „Dívám se, dívám“ je skvělý pop, píseň plná citu a bolesti o vztahu mládí – stáří. Myslím, že i sama Lucie na ni musí být pyšná. Nemá na svých sólových deskách mnoho takových. A víme-li z koncertů, fotek a klipů, jak pěknou figuru ta naše „slavice“ má, dá text Michala Horáčka „stoupá a klesá tvoje hruď“ jen další prostor fantazii posluchačů – mužů. A možná i některých žen, proč ne?
Českou povahu na výběru možná vystihuje ´hospodská odrhovačka´ „Pivo, buřty, nenávist“. A když v ní Petr Hapka poněkud dryáčnicky zpívá „V hospůdce V. cenové skupiny, nemám svou starou jen od ní modřiny – jinak mi nedává nic, nedává nic…“, je to možná první česká píseň o domácím násilí. Ale kdo ví?
Jedním z mnoha ploužáčků H+H je Müllerův hit „Rozeznávám“ – a to jsme stále ještě na CD č. 1! Ale kde je líbezný duet Jarka Nohavicy a Jany Kirschner „První noc v novém bytě“? A ví „to“ o nich vůbec paní Nohavicová (smích). Jo jo, Hapka s Horáčkem byli při výběru interpretů pro své mísně téměř neomylní.
A mohl bych tak v exkurzi po 36 písních pokračovat: Kocábův patos v hitu „S cizí ženou v cizím pokoji“, podobně úžasná Hapkova zpověď „Kocour se schoulil na tvůj klín“, milostný duet (Hapka/Kirschner) „Bude mi lehká zem“, Müllerova klasika „Štěstí je krásná věc“, Hegerové „Potměšilý host“, slovenská šansoniérka Szidi Tobias a její skvělá píseň „Na hotelu v Olomouci“…
A také tři bonusy výběru.
Dva od České televize, jeden z archivu Supraphonu. Konzumenti televizní zábavy – a nejen oni – asi, ocení Polívkovu klasiku z Manéží, ryčný hit „Šaškové počmáraní“. Slýchají ho v televizi snad co měsíc, a přesto nezevšední. Proč? To proto, že si valašský král Bolek do něj vždy zve hosta, který dá písničce zase jiný šmrnc. V dávné verzi z roku 1987 z 2 CD je to tedy Petr Nárožný. Alespoň obal 2CD to tvrdí, sám jsem jej neidentifikoval…
„Koukněte na toho fintila, pod krkem žlutého motýla, zelený klobouček do týla, šoupne si na bílou pleš… Ucho mi hryžou jak oplatku, s rozběhem kopou mě do zadku, tvrděj, že všechno je v pořádku, když mi daj mizernej plat…“ zpívá tu tedy Bolek (jako) zamlada. Dalšími bonusy kolekce Best of je píseň „Vítejte v Absurdistánu“, zpívaná Hapkou a Kocábem a také Bolkovo „Obludárium“. To přináší na výběr už tak plný slavných i dobrých z Česka další jméno, Pavla Bobka.
Ale tímto 2 CD – věřím – ještě hudební společnost Universal neřekla k tvorbě Hapky a Horáčka poslední slovo. Už kdysi vydala kolekci videoklipů k albu Strážce plamene, DVD Strážce plamene v obrazech. A měla s ním úspěch u diváků i kritiky – získala Anděla jako DVD roku. Teď bych tedy – být firmou – ještě zrekapituloval všechny ty klipy pohromadě. Ale ono se to mluví/píše…
To je tedy mé přání, spojené s kolekcí „Benefice černých koní“. Ale je zde i drobná výtka. Škoda, že na obalu chybí někteří lidé (třeba právě Aťka Janoušková, která nepřeslechnutelně zpívá v Králíčku Azuritovi). A už vůbec nezjistíme, čí smyčce či trubka tak skvěle zní v písničce „Se třemi slepci v bufetu“ z úst bluesmana Jana Spáleného. Škoda.
Patos je sice na výběru Benefice černých koní všudypřítomný – a přesto mě neděsí a neuráží. Je zde namístě. Přiznávám – trochu jsem se bál, že výběr Hapky s Horáčka bude porce melancholie k neuposlouchání. Že toho na jednoho zkrátka bude moc. A ejhle – není! Čím to? Jsou to prostě pěkné písničky už samy o sobě, dobře napsané, vymyšlené a skvěle zaranžované. Tak!
Radek Strnad, denik.cz
« ZPĚT