09.10.2010
Na český kapitálový trh přibude další, dlouhou dobu očekávaná akcie. Investiční skupina Penta prodá na burze část sázkové kanceláře Fortuna. U této transakce bude z pozice člena dozorčí rady Fortuny asistovat i její někdejší zakladatel a spolumajitel a šéf Michal Horáček. Odvěký hráč, který po prodeji Fortuny objevil novou hru – burzu. „Musím říct, že bohužel hraji až příliš často. A jak všichni víme, poslední roky není na burzách zrovna období sklizně,“ řekl Lidovým novinám Horáček.
Po prodeji Fortuny jste prohlásil, že už do byznysu nikdy nepůjdete. A teď se vracíte, navíc znovu do Fortuny. Proč?
Já už nejdu do byznysu. Fortuna zahajuje novou etapu svého života tím, že nabídne své akcie na burze. A mě, i kvůli životní zkušenosti, velmi zajímá, jak se takové uvedení firmy na burzu dělá. Za druhé mě marnivě těší, že když Fortuna chce jít před lidi, tak chce jít se mnou. Určitě bych si nepřál, aby ta firma neprosperovala a neměla dobré jméno. Mým úkolem jako člena dozorčí rady vůbec není to, abych stanovoval obchodní plány. Mám kontrolovat a dozírat.
Fortunu jste s partnery společnosti Penta prodali před sedmi lety. Neriskujete tím, že se stanete členem dozorčí rady a že při tak sledované události, jako je uvedení společnosti na burzu, ponesete rovněž odpovědnost?
Všechno, co člověk dělá, je riziko. Odpovědnost ponesu, ale ne za podnikatelská rozhodnutí. Dozorčí rada se stará o dodržování zákonných předpisů, stanov a rozhodnutí valných hromad.
Nemrzí vás, že jste si tu Fortunu ještě pár let nepodrželi a nedělali emisi akcií sami?
Když jsme v roce 2003 jednali s finalistou soutěže, tedy investiční skupinou Penta, tak jsem říkal – a je to doloženo i v knize Kdo víc vsadí, ten víc bere –, že nejzajímavější by bylo jít na burzu. Ale pro mě osobně by to byla nesmírná zátěž. Firmu jsme vlastnili čtyři kamarádi, kteří se znali z dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Co jsme v ní udělali, byl náš benefit nebo problém – podle toho jestli se to povedlo, nebo ne. Po IPO však budou Fortunu spoluvlastnit třeba tisíce lidí. Těm bych byl jako významný akcionář odpovědný nejen za dodržování norem, ale i za podnikatelský úspěch. Proto bych Fortuně musel podřídit celý život, vzdát se třeba psaní básní. A to rozhodně nechci. Ale k tomu IPO – líbí se mi na něm určitý moment, který si uvědomuji, když mi ČEZ zdražuje elektřinu.
Jak souvisí IPO Fortuny se skupinou ČEZ?
Já platím za elektřinu hodně peněz. A za ta léta její cena dramaticky stoupla. Tak jsem si koupil hodně akcií ČEZu a teď, kromě toho, že nadávám na ČEZ, jak mi zase zdražil elektřinu, také jásám, že my v ČEZu zdražujeme. Což je fajn, protože budou vyšší dividendy. Podobné je to s Fortunou. Možná si pak člověk řekne, že je smutné, že Serena Williamsová prohrála tenisový zápas, a on tím pádem dvě stovky, ale na druhé straně vlastní akcie Fortuny, takže může, oprávněně, říkat: favorit vyhrál, jako firma jsme se určitě napakovali.
Jste hráč a burza je hra. Hrajete ji často?
Musím říct, že bohužel až příliš často. A jak všichni víme, poslední roky není na burzách zrovna období sklizně. Za ta krušná léta se ukázalo, že nejméně bolestné je vlastnit společnosti, které vyplácejí dividendy. Přece jen firmy jako ČEZ nebo Telefónica vyplácejí takové macaté dividendy, což vám hodně uleví. A to se týká i budoucí emise Fortuny, neboť ta také hodlá vyplácet dividendy. Už v uplynulých letech vyplatila majitelům hodně. A to je pro investory zajímavý fakt. Fortuna nebude až tak dramaticky rozvíjet svůj byznys, aby skokově navyšovala hodnotu, ale to nedělá ani Telefónica. Myslím si, že Fortuna bude spíš defenzivní titul, což zní paradoxně, protože sázkový byznys by přece měl být ten, který podléhá dramatickým výkyvům. Ale ono to tak není, je to konzervativní byznys. Naopak vlastnit akcie developerů, to je teprve dobrodružství. Člověk by si řekl, že s firmou, která málem vlastní třetinu Prahy, to musí být jen dobré, a nakonec propadne cena jejích akcií o 90 procent. Naopak Fortuna bude konzervativní defenzivní titul, a tím by mohla být zajímavá.
Když se vrátíme k vám jako hráči na burze: kde investujete a jak?
Investuji na celém světě. V době internetu trvá stejně rychle koupit něco v Londýně jako v Česku. Musím říct, že jsem nikdy netušil, že burza je tak obrovská valcha. Je to vlastně strašná hazardní hra. Pořád se sice mluví o nějakých systémech, křivkách, analytici pořád něco poměřují, je to ale úplně stejný nesmysl, jako mít sázkový systém při sázení na koně. Protože těch proměnných je tolik, že žádný model to nemůže vůbec zohlednit. Tím je to vzrušující, ale myslím, že na burze má člověk větší nevýhodu, než když sází na koně.
Jste agresivní investor, nebo držíte raději hotovost a dluhopisy?
Agresivní nejsem. Čekám s nákupem. Nekupuji tak, že sednu k počítači s otázkou „Tak co bych tak dneska nakoupil?“, ale jen v případě, že takový nákup mi přijde jako nezbytný. Vybírám si ty tituly, které nebudu chtít vlastnit i za rok, za pět let. Pak se snáze přenesete i přes poklesy. Říkám si: teď to dobré není, ale dal jsem tomu titulu šanci na celá léta…
Jaké máte za poslední roky skóre?
Spokojený nejsem, ale vzhledem k okolnostem zas ne úplně nespokojený. Byl jsem konzervativní, investoval převážně do dividendových titulů.
Jaké procento investic má konzervativní investor Horáček v akciích?
Přibližně 15 procent. Víc ne. Na to si dávám pozor. Když chci koupit něco nového, tak zase něco jiného prodám, jsem si vědomý toho, že je to lákavá hra. Vůbec celý finanční svět je daleko větší hazardní hra, než se zdá. Když jsme prodali Fortunu, tak se seběhli různí pánové z různých bank, že mi budou k dispozici. Říkal jsem jim dobře, budeme spolupracovat, ale nechci ty riskantní věci, které mi nabízíte. Nějaké investice s výnosem 15 procent, tomu jsem nevěřil. Chtěl jsem obyčejný nejkonzervativnější dluhopis, který vynáší mírně nad inflaci. A tak mi nabídli dluhopisy islandské banky Kaupthing. Říkali, to je skvělá banka hodnocená od ratingových agentur třemi A. Dal jsem na jejich radu a koupil ty dluhopisy za několik desítek milionů korun. Až po čase se po trhu začaly šířit takové divné zvěsti o Islandu. To, že mé dluhopisy maturovaly ještě před pádem tamních bank, a já je tedy prodal za běžnou cenu, bylo jen čiré štěstí.
Koupíte si při IPO také nějaké akcie Fortuny?
Rozhodně ne. Kdybych koupil, musel bych mít i možnost prodávat. Pak bych mohl být obviněn z toho, že mám nefér, insider info. Pro mě jako investora je ze všech akcií světa zapovězená jen Fortuna. Tam musím jen dohlížet, zůstat objektivní, investorsky nezúčastněný. Angažovaný budu jen citově.
O lidi, jako jste vy, kteří prodají firmu a mají najednou hodně hotovosti, se privátní bankéři perou. Nasloucháte jim dál i po těchto zkušenostech?
Je pravda, že po prodeji Fortuny to bylo strašné. Čekali na mě i před domem, doslova. V následné krizi se všichni odkopali a spolu s nimi celá ekonomie jako exaktní věda. Není exaktní a je-li to věda, pak jen společenská, třeba jako antropologie. Výmluvně umí vysvětlit to, co už se stalo. Její predikční schopnost je nulová. Všichni tihle investiční bankéři, kdyby měli mluvit pravdu, by směli říct jen tohle: až se něco stane, my vám vysvětlíme, proč se to stalo. Otázkou je, proč jim za to máte platit. Radši si svá rozhodnutí dělejte sami. Šance na úspěch bude úplně stejná a přijde vás to levněji.
Sázkové kanceláře jsou zčásti vnímány jako taková šedá zóna, ne úplně čistý byznys. Je uvedení takové firmy na burzu něco jako očistný proces?
Jako šedou zónu je asi vnímá ten, kdo zná sázkové kanceláře z filmu Podraz. Šedé je to, co je pololegální. Tady to tak není – Fortuna operuje legálně, pod velmi pečlivým dohledem státní správy. A hlavně: není v ní skryto nic, co je diskutabilní. Není v ní ani azbest jako ve stavebninách, ani salmonela jako ve vejcích, ani zplodiny… prostě nic. Williamsová hraje s Kvitovou a nějak to dopadne. Buď vyhraje, nebo prohraje. Nic jiného. A tak je to i s ostatními sázkovými příležitostmi. Je to nejtriviálnější byznys. Proto je tak atraktivní.
Když je to taková fabrika, která nic nevyrábí, co je největší hodnotou Fortuny? Proč by si investoři měli akcie koupit?
Největší hodnotou je její jméno. Pod to se schovává jak pestrá nabídka sázení, tak jistota, že vám Fortuna vždy vyplatí výhru. Když sázíte u nějaké cizí sázkové kanceláře odněkud z Gibraltaru, riskujete víc. Těžko je budete honit, když nastane nějaký sporný případ. A ty nastávají, protože život vždy přináší situace, které se nedají očekávat.
Fortuna se příští rok vrhne kromě kurzového sázení i na loterii a chce se stát výrazným konkurentem Sazky. Co bude její výhoda, čím může uzmout kus tohoto byznysu?
S loteriemi zkušenost nemám. Myslím si však, že je to docela velká a složitá věc. Zatím každý, kdo se v Česku pokusil udělat nějakou konkurenční loterii, zkrachoval. Na druhé straně každý, kdo se tu zatím o to pokoušel, na to neměl vůbec žádné know-how. Sazka tady nedominuje kvůli tomu, že má historickým vývojem daný monopol, je to proto, že nové loterie byly špatné a neatraktivní. Soudím, že to, s čím Fortuna postupně přijde, atraktivní bude. Navíc neplánuje žádnou neuváženou ránu, bude to postupný nástup.
Vy jste neuvažovali o tom, že uděláte loterii?
Kdo by o tom neuvažoval, je to velký byznys. Ale my jsme byli čtyři hráči z Velké Chuchle. Navíc nás bavilo kurzové sázení, kterému jsme rozuměli. S loterií musí, paradoxně, přijít ten, kdo má srdce jako kníže Rohan – je to veliká sázka.
***
VELKÝ HRÁČ MICHAL HORÁČEK (48) * Sázkař, textař a bývalý podnikatel založil se třemi kolegy v roce 1990 sázkovou kancelář Fortuna. * Tu prodal v roce 2004 investiční skupině Penta. * V roce 2009 napsal a vyprodukoval „lyrikál“ Kudykam, který se hraje ve Státní opeře. * V současné době se zabývá psaním Villonských balad. * Posledním albem, které s kolegou Petrem Hapkou vydal, bylo CD Ohrožený druh.
Vladimír Piskáček, lidovky.cz, 09.10.2010
« ZPĚT