Životopis

Michal Horáček se narodil 23. 7. 1952 v Praze.

Otec Vladimír Horáček byl dramaturgem mnoha pražských divadel včetně Národního a překladatelem z mnoha jazyků. Matka Eva Horáčková Heyrovská pracovala jako psycholožka.

Z manželství s Rut Horáčkovou má syna Filipa (1978) a dceru Ruth (1987), ze současného manželství s Michaelou Horáčkovou Hořejší dceru Julii (2011).

V roce 1970 byl Michal Horáček přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy.

Jako jeden z mála studentů nikdy nevstoupil do Socialistického svazu mládeže.

Jako jeden z mála studentů nikdy nevstoupil do Socialistického svazu mládeže. V roce 1974 mu fakultní vedení SSM odmítlo dát doporučení pro cestu do USA. V přesvědčení, že dobrovolná organizace, jíž není členem, nemá etický nárok mu v cestě bránit, pak MH na příslušný formulář otiskl razítko Entomologické sekce ČSAV, jejímž předsedou byl jeho dědeček Leopold Heyrovský. Požadovanou výjezdní doložku pak obdržel, do USA vycestoval, ale při návratu byl zatčen Státní tajnou bezpečností, na její zásah vyloučen z fakulty a převezen do vazební věznice v Ruzyni.

Od té doby mu StB věnovala pozornost až do pádu totalitního režimu, v roce 1987 ho dokonce převedla do kategorie „Prověřované osoby“ (www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky). Lustrační osvědčení MH je negativní (michalhoracek.cz/download/lustracni_osvedceni.pn).

Po soudním trestu dvou let odnětí osobní svobody s podmíněným odkladem na čtyři roky pracoval MH v různých dělnických profesích, až roku 1976 nastoupil do výrobního podniku Svazu invalidů META. V marginalizované společenské pozici ovšem nerezignoval na to, co později charakterizoval jako „odhodlání vést čestný, autentický život“. K ruštině a latině, z níž měl státní zkoušky, přidal vlastním studiem angličtinu. Současně se věnoval dostihům a už od roku 1978 v oboru jejich dějin a chovu anglického plnokrevníka uveřejňoval své studie v prestižních zahraničních publikacích jako Bloodstock Breeders’ Annual Review či The British Racehorse. V roce 1982 obdržel za článek v The Thoroughbred Record novinářskou cenu v USA. O rok později debutoval i na domácí scéně: knihou Království za koně. Ta byla záhy rozebrána, a tak k prvnímu nákladu 60 000 výtisků přibylo 30 000 v dalším vydání.

S dostihy se neodmyslitelně pojí sázky. Sázení nebylo v ČSSR nelegální (příslušný zákon byl zrušen už v roce 1964), odehrávalo se však mimo pokladny Státního závodiště Praha mezi těmi, kteří o to měli zájem. Svůj pobyt v tomto herním prostředí MH posléze popsal v několika knihách, zejména pak ve své disertaci s podtitulem Etnografická rekonstrukce radikální alternativy v období reálného socialismu, obhájené roku 2011. (is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140007169)

Novinářská cena z USA a pak i skutečnost, že od roku 1976 byla jeho sestra Kateřina legálně provdaná „na Západě“ (podle helsinských dohod musel i totalitní režim návštěvy nejbližších příbuzných, pokud neporušili zákon, umožňovat), vyústily v to, že MH mohl přijmout nabízené stipendium v USA. Na Macalester College v Saint Paul pak strávil většinu roku 1984, kde se věnoval oboru American Studies.

MH přijal za podmínky, že ani jako redaktor časopisu vydávaného Socialistickým svazem mládeže do SSM, natož do KSČ nevstoupí.

Na počátku téhož roku, 1984, došlo k významnému setkání s Petrem Hapkou. Spolupráce textaře Horáčka a skladatele Hapky pak trvala 30 let. Přinesla šansonové projekty, které už od prvního společného alba (Potměšilý host s protagonistkou Hanou Hegerovou, 1987) oslovily kritiku i posluchače. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století i prvních letech století 21. získaly mnoho nominací na Album roku či Píseň roku a celkem šest trofejí. (Michal Horáček pak jako textař a producent přidal další tři Anděly za vlastní projekty.)

Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky „glasnosti“ začal MH přispívat do časopisu Mladý svět, jehož šéfredaktorka mu posléze nabídla pozici redaktora kulturní rubriky. MH přijal za podmínky, že ani jako redaktor časopisu vydávaného Socialistickým svazem mládeže do SSM, natož do KSČ nevstoupí. Tato podmínka byla splněna, a tak v roce 1986 vyměnil místo domácího dělníka v META za profesi redaktora v Mladém světě.
Během tří let v Mladém světě na sebe MH upozornil bojem se státní agenturou Pragokoncert, kterou posléze přinutil k organizaci koncertů západních hudebních skupin, především Depeche Mode. Ve spolupráci s Lubošem Beniakem byl také autorem investigativní reportáže OSA Nostra, největší ohlas však sklidil seriál Dopisů z lásky a nenávisti, adresovaných rozličným historickým osobnostem, ale vyjadřujících se k aktuálním politickým tématům.

Tato snaha byla úspěšná a nepochybně přispěla i k tomu, že listopadová protitotalitní revoluce proběhla pokojně a přitom rychle; byla nazvána Sametovou.

Rok 1989 přinesl Michalu Horáčkovi přímé politické angažmá. Spoluzaložil iniciativu MOST, jejímž cílem bylo přivést k jednacímu stolu premiéra tehdejší vlády a zástupce nezávislých občanských iniciativ. Tato snaha byla úspěšná a nepochybně přispěla i k tomu, že listopadová protitotalitní revoluce proběhla pokojně a přitom rychle; byla nazvána sametovou.
O svém angažmá v revoluci si MH psal deníkové poznámky, které krátce po revoluci shrnul do knihy Jak pukaly ledy. Ta se se 180 000 prodanými výtisky stala bestsellerem, což MH jako vydavateli přineslo finance na další podnikatelské projekty. Kniha vyšla v dalším vydání o 20 let později, s předmluvou Václava Havla.
Politice se MH věnoval i později, jako komentátor aktuálních událostí, zejména v Lidových a Hospodářských novinách. Výbor z jeho esejí vyšel v knihách O české krvi otců vlasti a O tajemství královny krav, v obou případech se z nich staly bestsellery. Předmluvy k nim napsali Zdeněk Svěrák a historik Dušan Třeštík.

Na jaře 1990 využil své zkušenosti z herního prostředí a založil spolu se třemi partnery akciovou společnost Fortuna. Ta se stala první sázkovou kanceláří ve východní Evropě. Ze skrovných začátků se pod vedením MH jako předsedy představenstva stala společností podnikající ve třech zemích a postupně získala miliardovou tržní hodnotu.
Ani Fortuna, ani Michal Horáček osobně se nikdy nezúčastnili privatizace, nepodíleli se na státních zakázkách a nežádali o jakékoli české, evropské či jiné dotace.
V roce 2004 MH, věrný svému mottu „vést čestný, autentický život“, posoudil své zisky z podnikání jako dostatečné a inicioval prodej 100 % akcií novému nabyvateli.

Ani Fortuna, ani Michal Horáček osobně se nikdy nezúčastnili privatizace, nepodíleli se na státních zakázkách a nežádali o jakékoli české, evropské či jiné dotace.

Tento překvapivý krok pak mnohokrát popsal v rozhovorech pro média a zdůvodnil jej tím, že finance považuje za nástroj, ale nikoli za cíl svého života. Tím pro něj byla umělecká tvorba a zejména vzdělání. Na Fakultě humanitních studií UK byl přijat zprvu do magisterského a posléze doktorandského studia sociální antropologie, které dokončil ziskem titulu PhD v roce 2011.

Debutoval i jako básník: sbírkou villonských balad Český kalendář, která se v oboru poezie zařadila mezi nejžádanější a byla reprezentována v antologii Nejlepší české básně roku a dalších.

Během let od prodeje Fortuny Michal Horáček nejen studoval, ale i přednášel: na Fakultě sociálních věd UK v Praze, na Masarykově univerzitě v Brně a jinde. Také se věnoval mnoha veřejně prospěšným projektům, dotoval a inicioval například Běh pro Paraple, výrazně přispěl na zbudování Pražské křižovatky, byl předsedou poroty v Mental Power Prague Film Festival a angažoval se v benefičních koncertech pro Českou alzheimerovskou společnost, Unii pečujících, Světlušku a další.

Michal Horáček říká, že v roce 1989 cítil, že společnost se musí vyrovnat s velkými historickými výzvami, a proto do politiky aktivně vstoupil. V roce 2016 posoudil situaci podobně.

Michal Horáček říká, že v roce 1989 cítil, že společnost se musí vyrovnat s velkými historickými výzvami, a proto do politiky aktivně vstoupil. V roce 2016 posoudil situaci podobně; zápas mezi poctivou účastí na projektu budování liberálně demokratické společnosti a upevňování vztahů s podobně smýšlejícími spojenci v evropském i euroatlantickém prostoru na jedné straně, a silami, které chtějí české směřování nastolené sametovou revolucí ohrozit na druhé straně, dospěl podle něho do dramatického stadia, vyžadujícího osobní angažovanost těch, kteří v něm mohou sehrát nezanedbatelnou roli.
Na jaře 2016 připustil možnost své kandidatury na úřad prezidenta ČR, na podzim téhož roku ji pak „jednoznačně a nezvratně“ ohlásil.

Zpracoval Viktor Janiš