Michal Horáček - Schopnosti nám nechybí, potřebujeme jen jasný cíl

← Aktuality

Schopnosti nám nechybí, potřebujeme jen jasný cíl

24. 05. 2017

Další z veřejných debat, které pravidelně pořádá kandidát na prezidenta Michal Horáček, se týkala ekonomiky. Na téma přijetí eura a obecně o stavu tuzemské ekonomiky hovořil někdejší viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka. O situaci českých firem a celkově české ekonomiky a o jejích problémech hovořil viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar a o daních a jejich vlivu na ekonomiku promluvila někdejší náměstkyně ministra financí pro daně a cla Simona Hornochová.

 

Podle Pavla Kysilky je česká ekonomika v mnoha ohledech v záviděníhodné situaci. „Náš finanční sektor je ve výborné kondici, zadluženost domácností je v mezinárodním srovnání nízká, stejně tak zadluženost firem, která poslední dobou dokonce klesá. Relativně zdravé jsou i naše veřejné finance. Žijeme zkrátka v extrémně příznivé ekonomické situaci. Jako ekonomovi mi však vadí, že v takovéto situaci, v níž by normální zodpovědný člověk či rodina vytvářeli přebytky, stát žádné přebytky nevytváří,“ řekl Kysilka.
Jeho příspěvek však směřoval zejména k přijetí eura, což je otázka, která se nyní opět vrací na pořad dne. Česká národní banka totiž nedávno opustila kurzový závazek, a proto se opět probírají scénáře možného posilování koruny, což neprospívá tuzemským exportérům. „Často říkám, že jsme každý svým způsobem zaměstnancem českého exportního průmyslu, protože on je skutečným tahounem české ekonomiky,“ řekl Kysilka a dodal, že tato skutečnost je podle něj jasnou pobídkou k přijetí eura.

 

Euro potřebujeme kvůli bezpečnosti

 

Nicméně proti tomu hovoří minimální podpora veřejnosti, kterou euro v Česku má. Navíc eurozóna podle něj má obrovské množství problémů, zejména pak nerovnováhu mezi ekonomicky slabým jihem a silným severem. „Euro skutečně rozdělilo Evropu na dvourychlostní. Na jedné straně je výkonný sever, který by si klidně mohl dovolit výrazně silnější měnu, a na straně druhé ekonomicky slabý jih, který by naopak potřeboval měnu výrazně slabší. Euro tím pádem posiluje ty silné a oslabuje slabé,“ řekl Kysilka.
Podle Kysilky je však potřeba zvážit nejen ekonomické aspekty, ale zejména v poslední době je nezbytné čím dál intenzivněji zvažovat i aspekty geopolitické a bezpečnostní. „Stačí se podívat na čím dál větší napětí v bezpečnostní situaci, které bude nadále narůstat i v souvislosti s kybernetickou bezpečností. Dále jsou tu rostoucí ambice Číny, která se chce opět stát říší středu, a také rostoucí ambice Ruska a Turecka, přičemž to všechno jsou faktory, které hrají proti nám. V takové situaci musíme do úvah o euru zakomponovat i geopolitická a bezpečnostní hlediska, která nás staví před určitý imperativ, že bychom měli být členy spíše toho těsného klubu kolem jádra EU,“ řekl na závěr svého vystoupení. O situaci české ekonomiky hovořil i Radek Špicar, který ovšem situaci vykreslil o poznání pesimističtěji. „Česká cesta transformace ekonomiky se v některých případech velmi osvědčila a jen těžko bychom mohli postupovat jinak, protože privatizace bez zkušeností a zejména bez kapitálu je opravdu extrémně obtížná. Nicméně mnohdy se ukázalo, že byť velké zahraniční investice skutečně ekonomiku z pohledu makroekonomů zachránily, tak to byl v podstatě výprodej do zahraničí,“ řekl Špicar.

Nesvéprávná ekonomika

 

Jestliže český podnikatel vymyslí dobrý projekt s malou firmou, která zaměstnává pár lidí, a najde si strategického partnera, zajde za šéfem české firmy a jako první zjistí, že ona je to jen dcera zahraniční matky. Dále řekne, že potřebuje třeba půl milionu korun s tím, že na tom projektu chce spolupracovat s touto velkou firmou. Nicméně zjistí, že tato firma by sice o projekt měla zájem, ale bohužel mají hranici 300 tisíc korun, do které mohou projekty schvalovat sami. Nad tuto částku probíhá schvalování v Mnichově, kde trvá schvalování půl roku, a navíc je povolená jen jedna žádost ročně, a ta už je odeslaná. „Takže tohle jsou důsledky zahraničního vlastnictví a je nutné si připustit, že v mnoha případech jsme se stali něčím, čemu kolegyně Švihlíková říká nesvéprávná ekonomika,“ uvedl Špicar.
Dalším velkým problémem je podle jeho slov přidaná hodnota. Jsme sice skutečně exportní velmocí, ale přidaná hodnota našeho exportu je velmi nízká. „Reprezentantem našeho exportu není Škoda auto, ale Foxconn. Nic proti Foxconnu, je dobře, že tu jsou a zaměstnávají tisíce lidí, ale jejich byznys spočívá v tom, že někde v Koreji nebo USA se vymyslí vysoce sofistikovaná součástka. V Asii se tyto součástky vyrobí a pošlou do České republiky. Zde se smontují a putují dál na další trhy,“ řekl Špicar.

 

Chybí kvalifikovaní zaměstnanci

 

Nicméně rozjezd výzkumných center a dalších investic s vysokou přidanou hodnotou naráží na řadu překážek. Na prvním místě je to nefungující stát. Česko nestaví nové dálnice, stavební řízení se táhne neúnosně dlouho a zákon o veřejných zakázkách všechno nesmírně komplikuje. „Pokud už zahraniční firma tímto nesmírně náročným řízením projde, narazí na další problém – nesežene dost lidí. Pro Škodu auto nebyl největší problém investovat 1,5 miliardy, aby tady vybudovala technologické centrum. Problém byl sehnat 300 inženýrů, kteří by v něm pracovali,“ ilustroval na konkrétním příkladu, který zažil jako někdejší manažer v tomto podniku.
Zásadní komplikací české ekonomiky pak je také to, že jsme ekonomikou spíše subdodavatelskou, zatímco před mnoha lety jsme dělali finální výrobky. „Když jste finální výrobce, máte něco, co subdodavatel nemá – máte přímý přístup k zákazníkovi, přičemž dnes není nic cennějšího, a můžete si hrát s marží. Jako subdodavatel nic takového nemáte. Když si subdodavatel vyjedná se svým odběratelem pětiprocentní marži, tak je rád. Jak myslíte, že taková firma může platit své zaměstnance? Špatně. Důvodem pro naše nízké platy je to, že máme levnou ekonomiku,“ řekl Špicar.
Na závěr svého vystoupení řekl, že všechny problémy, o nichž hovořil, je třeba řešit zejména s ohledem na blížící se čtvrtou průmyslovou revoluci. „To jsou všechno nášlapné miny, které buď odstraníme či deaktivujeme a pak můžeme projít do čtvrté průmyslové revoluce tak, že nás to ve výsledku posílí. Nebo na ty miny šlápneme a pak se stane, že čtvrtá průmyslová revoluce nás semele, zanikne půl milionu pracovních míst, protože nízko kvalifikovaná pracovní síla už v levném průmyslu práci nenajde,“ uzavřel Špicar.

 

Firemní daně by Česko nemělo zpřísňovat

 

Otázce daní se věnovala Simona Hornochová, která je známá zejména svým dřívějším působením na pozici náměstkyně pro daně a cla na Ministerstvu financí. Podle ní by nebylo vhodné výrazněji zpřísňovat firemní daně, zejména z toho důvodu, že v současnosti Evropská komise a další instituce vyhlásily válku daňovým únikům. „Chápu to například v Německu, které má vysoké sazby a odliv zisků do jiných států je také celkem velký. Nicméně ta opatření jsou skutečně razantní a přicházejí po dlouhém období, kdy státy dělaly spíše pravý opak a lákaly firmy na nějaké daňové výhody. Česká republika by měla být velmi opatrná. Všechna blížící se opatření mají nějakou škálu a měli bychom se stavět spíše do role, kdy budeme využívat různé výjimky a úlevy a nenechat se strhnout rétorikou, že korporace je potřeba pořádně zdanit a naplnit tak rozpočet. Česká republika má šanci svým daňovým systémem přitáhnout firmy na naše území,“ řekla Hornochová.
Podobná situace podle ní nastala už v minulosti, kdy se řešila daň z finančních transakcí, která měla dopadnout na banky jako určitá kompenzace za finanční krizi. „Najednou jsme viděli, jak poradci přestali létat do Londýna a čím dál častěji mířili do Singapuru či Hongkongu, jakožto do nových finančních center,“ řekla Hornochová, která před svým nástupem na ministerstvo financí působila ve společnosti Ernst & Young.

 

Musíme si více věřit

 

Dalším jejím velkým tématem bylo zdanění živnostníků, které je v Česku předmětem sporů už řadu let. „V rámci malého a středního podnikání bych se přiklonila k nějaké formě paušální daně. Podnikatelům by podle mého nejvíc ulehčilo, kdyby jim stát na začátku roku řekl, že stačí zaplatit deset nebo dvacet tisíc korun a po zbytek roku už po nich nebude nic chtít. Současný systém je neefektivní a stejně z těchto daní není skoro žádný výnos, navíc kontrola takových subjektů je extrémně drahá a neefektivní. S paušální daní jsou už zkušenosti i z řady států Evropy, například z Německa, kde je dokonce geograficky odstupňovaná výše této daně podle bohatství regionu,“ řekla Hornochová.

 

Na závěr si opět vzal slovo Michal Horáček. Napřed poděkoval všem přednášejícím a pak zmínil věci, které ho zaujaly nejvíc, přičemž jako jednu z hlavních věcí zmínil například paušální daň pro živnostníky a pak také potřebu cíle a větší práce českých ústavních činitelů při dojednávání naší pozice v Bruselu, o čemž mimo jiné mluvil Radek Špicar. „Potřebujeme cíl, o kterém mluvila paní Hornochová. Potřebujeme vědět, kam patříme a kam chceme směřovat. Jsme pracovití, nápadití a schopní mimořádné improvizace. To je naše cesta a musíme si uvěřit, že jsme toho schopní,“ uzavřel Michal Horáček.