Michal Horáček - Horáček na Ostravsku: Potřebujeme lepší výuku cizích jazyků

← Aktuality

Horáček na Ostravsku: Potřebujeme lepší výuku cizích jazyků

19. 04. 2017

Druhému dni návštěvy kandidáta na prezidenta Michala Horáčka v Moravskoslezském kraji dominovala návštěva hutnické firmy ArcellorMittal, kde kromě debaty s nejvyššími představiteli firmy čekala na Horáčka i prohlídka provozu včetně toho nejzajímavějšího – odpichu vysoké pece. Kromě toho navštívil i českou firmu Sky Paragliders, která vyrábí padáky a kluzáky, a odpoledne se vypravil do dětského domova a do domova pro seniory. „Říkali mi to včera ve firmě Hyundai a dneska to slyším i tady. Problém je nedostatečná znalost cizích jazyků, zejména angličtiny. To musíme radikálně změnit a nejde jen o školství, ale také o to, že mimo jiné nebudeme dabovat filmy. Pokud nebudeme umět dobře anglicky, nemáme do budoucna šanci,“ řekl Horáček v ArcellorMittalu.

„Jsme druhá nejstarší paraglidingová firma na světě. Počátky se datují do roku 1988,“ říká šéf firmy Sky Paragliders Martin Němec. Firma sídlící ve Frýdlantu nad Ostravicí se v současné době zaměřuje na kompletní produkci padákových kluzáků, záložních padáků a dalšího vybavení pro paragliding. Firma se neustále rozvíjí a přichází s dalšími a dalšími inovacemi. „Teď máme velký úkol, protože potřebujeme rozjet výrobu vlastní tkaniny. V současnosti totiž tkaninu na padáky dělá jen Francie a Korea, přičemž Francie stěhuje výrobu do Indie a není jisté, jaká bude budoucnost. Proto chceme vlastní výrobu, abychom měli jistotu,“ vysvětluje Němec.

„Nedávno jsem v Šumperku navštívil Tilak, kde dělají špičkové oblečení, a říkali mi, že problém je hlavně sehnat lidi. Bylo několik škol, kde se učily švadleny, a obecně se textilnímu průmyslu věnovala větší pozornost. Dneska nic z toho není, a přitom je tady spousta firem, které by takové lidi zaměstnaly. U vás je to, vidím, stejný problém,“ konstatoval Michal Horáček. Při zakládání tkalcovny bude totiž právě kvalifikovaná pracovní síla jeden z hlavních problémů.

Budoucnost je v českých firmách

„Včera jsem navštívil Hyundai. Vidět to tam je něco neskutečného. To množství lidí, všechna ta technika. Jenže je to v podstatě montovna. Budoucnost vidím spíš ve firmách, jako je tahle. Kde věci vznikají od nápadu až do finálního výrobku, kde je veškeré know-how a kde vzniká skutečně velká přidaná hodnota,“ komentoval Horáček po prohlídce výroby.

Po padácích čekala Michala Horáčka ocelárna. Někdejší Nová huť Klementa Gottwalda, později jen Nová huť a v současnosti ArcellorMittal. Největší hutní areál v Česku, který ročně vyprodukuje 2,4 milionu tun oceli. Přesto však došlo v minulých letech k výrazné redukci počtu zaměstnanců, kterých je dnes 7100. „Dříve člověk stál v autobusu na jedné noze, ale dneska si pohodlně sednete každý den,“ vzpomíná jedna ze zaměstnankyň. „Pracovalo tu kdysi 25 tisíc lidí, takže ta redukce byla skutečně velká. Na druhou stranu je na tom vidět, že kraj ty lidi dokázal dobře absorbovat a uplatnění na pracovním trhu našli. Navíc odsud odcházeli s dvanácti až dvaceti platy odstupného,“ vzpomíná šéf personalistiky a místopředseda představenstva Jan Rafaj.

Přestaňme dabovat filmy

Horáčka očekával i předseda představenstva firmy Vijay Mahadevan Subramanyam, globální manažer původem z Indie, který však pracoval na nejrůznějších místech světa. S Horáčkem se shodli na problému nízké mobility pracovní síly v Česku, kde na rozdíl od jiných zemí není zvykem stěhovat se za prací. „Často také slýchám, že je problém s angličtinou, zejména pak s tou technickou. Podle mého už dávno neplatí, že se děti učí češtinu a pak nějaký cizí jazyk. Dnes by standardem měla být čeština i angličtina a pak případně nějaký další cizí jazyk. Tohle musíme radikálně zlepšit. Začít můžeme třeba tím, že přestaneme dabovat filmy a seriály,“ řekl Horáček.

Velké téma v Arcelloru je také životní prostředí. Ocelárna totiž po léta patřila k největším znečišťovatelům v regionu. V současné době firma ročně produkuje 440 tun prachu, což je čtvrtinová hodnota oproti roku 2003. Před čtyřiceti lety však byly hodnoty dokonce stonásobné kolem 40 tisíc tun, v devadesátých letech pak byla roční produkce prachu kolem 14 tisíc tun. Za poklesem emisí stojí hlavně obrovské investice do filtrů a dalších technologií. Jednou z nich je například nový fluidní kotel, který spaluje práškové černé uhlí a zásobuje teplem i některá ostravská sídliště.

Zbytek dne patřil sociálním tématům. Nejprve to byl dětský domov Úsměv, který se stará o děti z rozpadlých a jinak problémových rodin. Dětí je v domově obvykle kolem dvaceti a každé má svůj obvykle neveselý příběh.

Společnost se musí umět postarat o slabé

„Naším problémem nejsou ani tak peníze, s těmi naopak umíme dobře hospodařit. Problém je spíš vnímání veřejnosti. Každý si pod pojmem dětský domov představí nějaký lágr, ale přitom děti tady mají naprosto špičkové podmínky, mnohdy lepší, než by měly v normálních rodinách. A navíc jsou tu děti, které by jinak skončily na ulici,“ říká ředitelka Eva Chodurová. Její slova potvrzuje i vybavení interiérů domova, které ze všeho nejvíce připomínají drahý hotel. „V systému by se určitě dalo leccos zlepšit, ale rozhodně není cesta dětské domovy rušit, protože zkrátka nemají náhradu,“ dodává.

„Jsem rád, že jsem sem mohl zavítat. Brzy se ke mně v kampani připojí moje manželka, která si jako téma vybrala právě děti. Zejména potom ohrožené děti, protože právě o ty nejslabší a nejzranitelnější by se společnost měla umět dobře postarat,“ říká Horáček.

Poslední akcí byla návštěva domova pro seniory Kamenec. Horáčka po zařízení provedl přímo jeho ředitel Juraj Chomič. „Hodně dbáme na to, aby se lidé u nás cítili dobře. Snažíme se o navození domácího a bezpečného prostředí. Nebráníme se jakýmkoliv změnám, ať už se týkají osobité výzdoby pokoje nebo malování, či přestěhování do pokoje s lepším výhledem,“ říká Chomič.

Po prohlídce areálu, ve kterém je kolem dvou set lůžek, následovala beseda se zaměstnanci a uživateli zařízení. Během té Horáček připomněl, že právě péče o seniory a další sociálně ohrožené skupiny je jedním z hlavních bodů jeho programu, což ostatně dokládá i to, že na sociální témata má v poradenském týmu hned tři lidi. Jednak ředitelku hospicu Moniku Markovou, ředitelku České asociace paraplegiků Alenu Jančíkovou a na závěr specialistu na otázky sociálního vyloučení a pracující chudoby Ondřeje Císaře z Akademie věd.

Po skončení besedy následovala už jen několikahodinová cesta do Roudnice nad Labem, která ukazuje zejména nedostatky dálniční sítě v České republice.