Michal Horáček - Čím dál více se rozcházejí představy, jak má škola vypadat

← Aktuality

Čím dál více se rozcházejí představy, jak má škola vypadat

08. 09. 2017

V Česku jsou téměř dva miliony studentů a žáků a k tomu 150 tisíc učitelů. Celý systém je značně konzervativní a jeho změny nesmírně složité. Přibývá ale rodičů, kteří takové školství pro své děti nechtějí. Bohužel stát jim alternativu nenabízí, a tak musejí do soukromých škol. Tato bilance českého vzdělávacího systému zazněla na další z veřejných debat, které pořádá kandidát na prezidenta Michal Horáček. Tentokrát byli jeho hosty známé osobnosti z oblasti vzdělávání. Jednak zakladatel SCIO škol Ondřej Šteffl, dále vedoucí katedry veřejné a sociální politiky na FSV UK Arnošt Veselý a také Ondřej Kania, jenž spoluzaložil firmu, která českým studentům zprostředkovává studium ve Spojených státech.

 

„Někteří z nás jsou liberálové a někteří konzervativci. Tím se samozřejmě liší i naše představy o tom, jak by mělo školství vypadat. V současnosti je značně konzervativní. Vlastně se dá říct, že rozdíl oproti 19. století je v tom, že ve třídách jsou větší okna a ústřední topení,“ řekl v úvodu své přednášky Ondřej Šteffl.

 

Podle jeho názoru cesta k lepšímu školství vede zejména přes rodiče, kteří by měli požadovat o vzdělávání více informací a vyvíjet soustavný tlak na školy. „Bohužel rodiče od školy obvykle nechtějí nic. Respektive mají pocit, že jejich děti by měly dostat to samé vzdělání, které dostali oni. A právě to si myslím, že by mělo ministerstvo školství začít měnit, tedy vzdělávat spíš rodiče. Pokud se jejich pohled nezmění, tak se nezmění vůbec nic,“ dodal Šteffl.

Česku chybí systém superintendantů

Arnošt Veselý se zaměřil zejména na to, co různě ve světě funguje. Zároveň varoval před příliš radikálními změnami. „Například bychom mohli říct, aby si každý zvolil vzdělání podle svého. Proč by to měl stát regulovat a řídit? Jenže narážíme na to, že někteří rodiče se o vzdělání svých dětí velmi zajímají, zatímco jiní vůbec. Kdybychom to nechali jen na jejich výběru, vznikly by obrovské nerovnosti v přístupu ke vzdělání,“ řekl Veselý.

 

Zároveň jako dobrý příklad zmínil kanadskou provincii Ontario. V rámci tohoto systému existují superintendanti, kteří mají zodpovědnost za zvyšování kvality vždy jen určité skupiny škol a nejlepší přístupy z jedné se snaží aplikovat i na ostatních. V Česku bohužel nikdo podobný neexistuje. „Další problém je, že mezi úředníky je sice nespočet nesmírně vzdělaných a chytrých lidí, ale jakmile se začne dělat nějaká konkrétní politika, často se zapomene na samotného studenta. Mnohdy ani u velkých systémových změn naprosto netušíme, co to udělá právě s žáky a studenty,“ dodal Veselý.

 

Jako poslední řečník přišel na řadu Ondřej Kania, úspěšný podnikatel v oblasti vzdělávání, který před lety s kamarádem rozjel byznys na tom, že českým studentům zprostředkovává studium v zahraničí. „Pokaždé mi přijde trochu absurdní, když mě někdo zve na nějakou debatu o vzdělávání, zejména vzhledem k mému věku i dosaženému vzdělání,“ řekl Kania, kterému je 24 a sám nemá vysokou školu.

Učitel musí umět vést lidi

Přestože sám má soukromé gymnázium, důrazně varoval před zaváděním amerického systému soukromých škol, protože by se tím výrazně zvýšily rozdíly v přístupu ke vzdělání. „Bohužel české školství postrádá jakoukoli vizi. Prostě naprosto nevíme, co vlastně chceme. Problém je i obsese PISA testy, kdy mám někdy pocit, že cílem je právě uspět v těchto testech, ale to je naprosto špatně,“ řekl Kania.

 

Sám také natočil dokument o finském školství. V tomto systému se učitelé mimo jiné vybírají podle kritérií, která jsou sice těžko měřitelná, ale pro úspěšný výkon učitelského povolání nezbytná. „Je potřeba, aby tito lidé měli charisma a schopnost vést lidi. Takže důležitá je třeba praxe vedoucího na táboře nebo něco podobného,“ pokračoval Kania.

 

V následné debatě se opět často objevovala úvaha, že tlak musí přijít zespodu, tedy od rodičů. Zároveň je prakticky nemožné zavést změny rychle a délka volebního období čtyř let je na systémovou změnu nedostatečná. Nehledě na to, že ministři školství se mění výrazně častěji.

 

Závěrečné slovo si jako vždy vzal sám Michal Horáček, který do té doby seděl v publiku. Kromě jiného připomněl svá studia ve Spojených státech. „Na jedné přednášce profesor po 20 minutách přestal mluvit a řekl: ‚Tak dost. Už tady mluvím dvacet minut, a ještě nikdo nic nezpochybnil, nikdo se na nic nezeptal.‘ Tehdy jsem pochopil ten obrovský rozdíl mezi systémem tam a v Československu, kde jsme byli zvyklí jen poslouchat a projev jakékoli vlastní iniciativy se trestal,“ řekl Michal Horáček s tím, že současné vnímání školství a vzdělávání se musí zásadně změnit a změnit se musí hlavně přístup a uvažování rodičů. „Je to jedno z velkých celospolečenských témat, která bych jako prezident chtěl otevřít,“ uzavřel Michal Horáček.