Životopis

Michal Horáček, PhD
Narozen 23. 7. 1952 v Praze.

Otec: PhDr. Vladimír Horáček (1922 - 1998), překladatel a dramaturg pražských divadel.
Matka: PhDr. Eva Horáčková, CSc., rozená Heyrovská (1923 - 2004), psycholožka.
Sestra Kateřina José-Marie (narozena 1954), překladatelka; žije ve Provenci (Francie).
Syn: Mgr. Filip Horáček (1978), asistent na Fakultě humanitních studií UK.
Dcera: Ruth (1987), studentka American Musical and Dramatic Academy, New York
Nová dcera: Julie (2011)

Politicky nikdy neorganizován. Negativní lustrační osvědčení.
Vzdělání: Absolvent American Studies na Macalester College, St. Paul, Minnesota, USA (1984). Absolvent Institutu základů vzdělanosti UK (bakalář - 1999), absolvent studia obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK (magistr - 2007), dokončení doktorandského studia (PhD - 2011).
Jazyky: státní zkoušky z latiny a ruštiny (1973), znalost angličtiny a částečná kompetence v italštině.

1952 - 1974

Po maturitě (1970) na střední všeobecně vzdělávací škole je přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky (později Fakulta žurnalistiky) Univerzity Karlovy. V květnu roku 1974, po ukončení sedmi semestrů, vyloučen na přímý zásah Státní tajné bezpečnosti; v téže době je internován ve vazební věznici v Ruzyni po odhalení policie, že padělal souhlas Socialistického svazu mládeže (jehož nebyl členem) se svým výjezdem do USA.

1974 - 1986

Po propuštění z vazby střídá různá příležitostná zaměstnání (myje černé nádobí v restauraci Alfa, je plavčíkem na koupališti ve Lhotce), až se roku 1976 stává pracovníkem META, výrobního podniku Svazu invalidů. Podmínkou zaměstnání je invalidní důchod, případně tzv. změněná pracovní schopnost - potvrzení o ní získává po opakovaných hospitalizacích v ústavech pro duševně nemocné (Bohnice, Kateřinky). V META pracuje i řada vládnoucímu režimu nepříznivě nakloněných osob včetně chartistů. StB po čase žádá M.H., aby o těchto lidech podával zprávy; M.H. to odmítá - doklad o tom později nalezne Komise pro vyšetřování událostí ze 17. listopadu 1989.
Ačkoli je mu na několik let odebrán cestovní pas, posléze smí znovu cestovat - jeho sestra se mezitím vdává do Francie a režim je helsinskými dohodami přinucen povolovat "návštěvy přímých příbuzných." V září 1976 se žení s někdejší kolegyní z Fakulty žurnalistiky.
Přestože doma zprvu publikovat nesmí, roku 1977 zahajuje svou žurnalistickou dráhu; stává se korespondentem časopisů v Austrálii, Velké Británii a zejména v USA, kde roku 1982 získává cenu Excellence in Journalism. Na jejímž základě získává stipendium na Macalester College, v rámci programu American Studies tam studuje po většinu roku 1984. Zakrátko poté začíná jako externista konečně publikovat i doma, a to v časopise Mladý svět.

1986 - 1989

Roku 1986 je z osobního rozhodnutí šéfredaktorky zaměstnán v Mladém světě jako řádný redaktor (kulturní rubriky). Kromě jiného tu vede střet časopisu s agenturou Pragokoncert, státně monopolním dovozcem "kultury" v podobě hudebních těles; vyvzdorovaným výsledkem je příjezd místními příznivci nadšeně vítané skupiny Depeche Mode a poté dalších významných interpretů i skupin ze "Západu". Píše (se spoluautorem Lubošem Beniakem) i první investigativní reportáž uveřejněnou v socialistickém tisku: OSA Nostra, věnovanou nekalým praktikám tehdejšího vedení Ochranného svazu autorského (OSA). Pravděpodobně nejvýznamnějším počinem je však seriál Dopisů z lásky a nenávisti, adresovaných rozličným historickým osobnostem; dobově podmíněným citem v nich čtenáři nacházejí i jiné, než čistě literární sdělení.

1989

V létě roku 1989 zakládají M. H. a Michael Kocáb občanskou iniciativu MOST, která si klade za cíl zprostředkování tehdy nemyslitelné komunikace mezi komunistickou vládou a představiteli disentu. Po počátečním despektu z obou stran potvrzuje MOST svoji smysluplnost v listopadu 1989 - přivádí za jeden stůl předsedu vlády Ladislava Adamce a představitele všech složek disentu, sdružené v Občanském fóru a vedené Václavem Havlem. Jejich rozhovory vedou ke konci ústavní platnosti "vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti" a tím i k možnosti uspořádat svobodné volby. O průběhu prvních dvou týdnů po 17. listopadu se M. H., aktér všech podstatných událostí této doby v "revolučním centru" divadla Laterna Magika, rozhoduje podat zevrubnou deníkovou zprávu v knižní podobě (Jak pukaly ledy).

1990 - 2004

Na rozdíl od jiných protagonistů revolučních událostí nevstupuje do politiky, ale píše svou knihu. V téže době zakládá spolu se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna a v březnu 1990 se stává předsedou jejího představenstva. Tato společnost představuje střední Evropě fenomén Kurzových sázek, postupně vybuduje stovky poboček a ročně dosahuje miliardových obratů. Posléze expanduje i na Slovensko a do Polska, takže na přelomu tisíciletí pokrývá území s 55 miliony obyvatel. Její podnikatelský profil je na jedné straně charakterizován absencí závazků a dluhů, na druhé pak široce založenou podporou veřejně prospěšných činností.
V roce 1995 se M.H. stěhuje s rodinou z Prahy, a to do městečka Roudnice nad Labem. V téže době zahajuje denní studium na Institutu základů vzdělanosti UK, které dokončí v roce 1999.
V roce 1997 je zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, inspiruje nový statut tohoto sdružení a v televizních přenosech uvádí dva ceremoniály udílení cen Akademie.
V roce 1999 se vsadí s kolegou o to, kdo rychleji uběhne trať 5 000 metrů. V sázce je milion korun. Zvítězí v čase 21:46.0 minuty a zisk ze sázky rozdělí na veřejně prospěšné účely. Jedním z recipientů je Centrum Paraple, sdružující lidi s poraněním míchy. Od toho roku pořádá Centrum Paraple tento běh každoročně, občané dodnes přicházejí účastnit se a svými "sázkami" paraplegiky podpořit.
V letech 2002-2003 moderuje Michal Horáček v České televizi živě vysílaný publicistický pořad Přesčas.
V prosinci 2004 prodává spolu s ostatními zakladateli 100% akcií Fortuny a dalších společností investiční skupině Penta, současně se vzdává funkce předsedy představenstva a veškerých podnikatelských aktivit.

2005

V roce 2005 zahajuje magisterské studium obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK.
Kromě vlastních studií také sám přednáší; vede seminář tvůrčího psaní pro názorové stránky deníků. Nejprve na Fakultě sociálních věd UK, později na Masarykově univerzitě v Brně.
Na základě nabídky od TV Nova se ujímá role předsedy poroty v populární soutěži Česko hledá Superstar.

2006 - 2007

M. Horáček příležitostně přispívá do Hospodářských novin a pro Lidové noviny píše každotýdenní eseje, tvořící obsah jeho nové knihy O tajemství královny krav. Kniha se ihned po vydání stává bestsellerem.
Spolu s Petrem Hapkou vydává nové, dlouho očekávané album, Strážce plamene; to se dostává na první pozici prodejnosti a v ní setrvává řadu týdnů. Krátce poté produkuje DVD Strážce plamene v obrazech, jehož obsahem jsou videoklipy všech písní právě z alba Strážce plamene. To posléze získává cenu Anděl jako DVD roku.
M. H. přijímá výzvu Miloslava Kardinála Vlka, primase českého, aby se stal patronem nově budovaného Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově a také se stává členem správní rady Knihovny Václava Havla.
Na sklonku roku 2007 je promován magistrem a současně se hlásí a je přijat k doktorandskému studiu na Fakultě humanitních studií UK.

2008

27. října vydává album plné ženských příběhů, nesoucí název Ohrožený druh. To získává ocenění v Desce roku 2008 v kategorii "Nejprodávanější deska skupina" a Anděla 2008 v kategorii "Album roku".
S Petrem Hapkou ohlašuje přípravy lyrikálu Kudykam - divadelní hry ve verších, jejímž základním kamenem je dvacet let stará píseň "V penziónu svět".

2009

Dlouhou dobu před uvedením premiéry lyrikálu Kudykam, se o něm hovoří jako o události letošní divadelní sezóny. Jeho předzvěstí je vydání libreta v knižní podobě, stejnojmenného písňového alba (po pár dnech prodeje získává platinovou desku za dvacet tisíc prodaných nosičů), a také přehlídka kostýmů s malou ukázkou na festivalu Sázavafest a na Tržní kolonádě v Karlových Varech.
Kudykam je inscenací, která se dá s trochou nadsázky označit jako "divadlo jedna báseň". Libreto má přesně 2009 zpívaných i mluvených veršů. Autorem hudby je Petr Hapka, instrumentace se zhostil Ondřej Brzobohatý. Premiéra se odehrává 21. října ve Státní opeře Praha".

2010

Libreto Kudykama vychází také jako bibliofilie, s originálními sérigrafiemi prof. Borise Jirků.
V hlavních rolích lyrikálu na sebe upozorňují zejména Vojtěch Dyk, Csongor Kassai, Karel Dobrý, Jan Sklenář, Ondřej Ruml, Marek Holý, Jan Maxián, Gustav Řezníček, Petra Hřebíčková, Lucia Šoralová, Hana Holišová a Jana Stryková. Hraje se před vesměs vyprodaným hledištěm.

MH začíná připravovat projekt Český kalendář, sbírku básní v žánru villonských balad, a to ve spolupráci s literární historičkou a kritičkou Danielou Iwashitou jako editorkou. Jednotlivé básně současně nabízí ke zhudebnění "všem, které inspirují".

2011

V lednu má Kudykam na jevišti Státní opery své 77. veřejné představení, které je na této scéně jeho derniérou. Lyrikál v Praze shlédlo na 65,000 diváků, stěhuje se do Moravského Národního divadla v Brně.

Zároveň vzniká Kudykamova koncertní podoba: postupně navštěvuje města Zlín, Plzeň, Hradec Králové a Ostravu.

V březnu MH a Michaela Hořejší přivádějí na svět dceru Julii.

V září završuje MH svá doktorandská studia, závěrečnou státní zkouškou a obhajobou své dizertační práce získává nárok na užívání titulu PhD.

Současně se blíží završení i knižní podoba villonských balad; editorka Daniela Iwashita představuje svůj výběr. Kniha, doprovázená fotografiemi prof. Jindřicha Štreita, je určena k publikaci v květnu 2012. Ve studiu vzniká písňová podoba Českého kalendáře: mezi interprety jsou Vojtěch Dyk, Viktor Dyk, Ondřej Ruml, Katarína Koščová, Lucia Šoralová a další osobnosti české i slovenské scény.

Vychází album Tante cose da veder': bizarní album, na němž osm osobností zpívá osm verzí jediné písně (závěrečné z lyrikálu Kudykam).

Zpracovali: Danny Stejskal a Daniel Fiala