Benefice černých koní
(Petr Hapka / Michal Horáček) Jsem doma sám a přesto obklopennáramnou spoustou podmanivých žen.
Smějí se na mne ze všech bílých stěn
tak hloupě a tak mile.
Jsou noci, kdy bych umřel pro víru
že jsou tu pro mne a mně na míru.
Škoda, že sám je léta z papíru
tu stříhám z dlouhé chvíle.
Chci dát ty dívky tváří ke stěně.
Sotva však začnu, spatřím nechtěně
zprávu, jež mi dávno v uších zvoní.
Na rubu snímku drobnou kurzívou
v rubrice "Různé" jen tři slova jsou.
Ohlašují
Benefici černých koní.
Z rádia zpívaj zlatí slavíci.
Z okna vidím starce, kráčí ulicí
jak proti proudu řeky hučící.
A neslyší ty hity.
V dostihu světa není favorit.
Je černým koněm - ale co má být?
I černí koně mohou zvítězit
a to je důležitý.
Když ani děti už mu nepíší,
když přijde chvíle nouze nejvyšší,
hledá místo, které teplem voní.
Po kostkách dlažby, nebo v závějích
teď půjde za svou zbylou nadějí.
Nabízí ji
Benefice černých koní.
A holka, kterou nikdo neměl rád,
si dala dvěstě fotek udělat.
Přečetla třikrát každý inzerát,
co vyšel v Mladém světě.
Jak ale běží týden za týdnem
ptá se, kde jsou ti "čtyři v zeleném".
Proč mlčí značka "Odepíšu všem"?
ta šance v jedné větě.
Každý z nich jistě dávno napsat chtěl.
Pak se však ztratil, zranil, uhořel.
Věděl přitom míň, než málo o ní.
Tak jako hejno, které odlétá
ze spárů zimy někam do léta
ona míří
k Benefici černých koní.
A jako Golém, jemuž vzali šém,
je tenhle mladík s divným pohledem.
Maliny světa slévají se v džem
když nikdo neví, kdo jsi.
Tamtoho vedle, toho ale znáš.
Má bílé vousy, je to Mikuláš!
Ti, kterým rozdal dárky i svůj plášť
už sotva vzpomenou si.
Jen další vousáč, co je bez peněz.
Včera byl někým, ale kým je dnes?
Lidská paměť není paměť sloní.
Uhání proto nocí na saních.
A práská bičem, aby ještě stih
všechny známé
v Benefici černých koní.
Na tvářích stopy noci probdělé
z hospod se trousí strážní andělé.
Nemůžou lítat, jsou dost při těle
a chodí nešikovně.
Přesto se snaží každé pondělí,
aby si aspoň matně vzpomněli,
kam se jim jejich lidé poděli.
Ach, proč jen nešli rovně.
Anděli strážný, mocný přelude,
nehledej v nebi, tam to nebude.
Mraky vodu a ne slzy roní.
Ta tvoje voda, ta je bez chuti.
S pozemskou solí nemáš vyhnutí.
Musíš dojít
k Benefici černých koní.
Já svoje okno radši zacloním.
Mám tu ty krásky, snad se
vrátím k nim.
Anebo půjdu, vedle zazvoním.
Ať poznám, kdo tam bydlí.
Ta co mi přišla právě otevřít
není moc k světu, stejně
jak ten byt.
Já jí však můžu rumem pohostit
a nabídnout jí židli.
Napohled jsme jak duo komiků.
Naštěstí tady máme muziku.
Zpívám la-la-la, jenom pro ní.
I špatné písně jsou jak dobrý klih.
Lepí nás k sobě, a já cítím z nich
skřípat dveře
Benefice černých koní