Nemůžeš usnout?
(Petr Hapka / Michal Horáček) Nemůžeš usnout?To ani já ne.
Měsíc jak anděl
na nebi plane.
Zdá se, že šeptá:
"Tato noc, pane,
zvedá závoj zpovědnic.
Cokoli teď můžeš říct,
cokoli teď můžeš říct,
cokoli teď můžeš říct."
Mám se snad přiznat
k věčnému přání
vyčíst svůj osud
z čar ve tvé dlani?
Zpověď tak leda
pro pousmání -
jako vzkazy z pohlednic.
Tak to přece nejde říct,
tak to přece nejde říct,
tak to přece nejde říct.
Skutečná přání
jsou jen ta skrytá.
V těch nejskrytějších
vedle mě spí ta
pevná jak věže
svatého Víta.
Křehká jako světla svic...
Tak já nevím - mám to říct?
Tak já nevím, mám to říct,
tak já nevím... mám to říct?
Chtěl bych se svěřit
s tím, že mě drtí
práce jak želva,
týdny jak chrti,
nízký břeh stáří,
mocný proud smrti...
O tom, jak mu šlapu vstříc
tobě, lásko, chtěl bych říct.
Nemůžu usnout.
Snad ani ty ne:
Kolem mých ramen
zvolna se vine
ruka, co hladí
lépe než jiné...
Nemusel jsem říkat nic -
jen ty víš, co chtěl jsem říct
Jen ty víš, co chtěl jsem říct.
Jen ty víš, co chtěl jsem říct.