Press

Kniha Kudykam říká, že každý z nás přebývá v některém pokoji penziónu Svět

Nebývá zvykem, aby text divadelní hry vyšel ještě před jejím prvním scénickým uvedením. Výjimku z toho pravidla učinilo v loňském roce Havlovo Odcházení a nyní ho následuje Kudykam Michala Horáčka. Tuto hru vydalo v reprezentativní knižní podobě Nakladatelství Lidové noviny.

Představovat Michala Horáčka jako textaře, spisovatele, esejistu a publicistu je zbytečné. Jeho četné písňové texty zhudebněné Petrem Hapkou tvoří vysokou laťku na kolbišti domácí hudební scény.

A o jejich společném projektu, který oba mistři českého šansonu záměrně nechtějí nazývat muzikálem, se už před premiérou také napsalo víc než dost, aby zvědavost potenciálních diváků byla napnutá k prasknutí. Naposledy představil tvůrčí tým originální kostýmy z chystané inscenace v rámci MFF v Karlových Varech. Světová premiéra Kudykamu se uskuteční 22. října ve Státní opeře Praha.

Kdo však nechce čekat, má možnost zalistovat v knize, kterou doprovodil expresivně barevnými obrazy Boris Jirků. Ocitne se v penziónu Svět, kde v jednom z mnoha pokojů tráví své chvíle hlavní hrdina Martin, který si v jedné z pesimistických chvil přivolá dotěrného sluhu jménem Kudykam.
Ten ho po vzoru Komenského Všezvěda Všudybuda vyprovokuje na cesty (ale opustí Martin vůbec svůj pokoj v penziónu Svět?), na nichž se stane jeho věrným i provokujícím průvodcem.

Setkání s Jasnovidkou, kocoury a Mňaudámičkami

Martina čeká setkání s Jasnovidkou a jejími kocoury, s bujarým Strýcem, Mňaudámičkami a Šumichrásty, ale především s Martinou, neskutečně skutečnou bytostí jeho snů. Prozrazovat víc by znamenalo připravit čtenáře, respektive diváky o pointu.

Horáčkův „písňový text o 2009 verších“ v knižní podobě dokazuje, že je víc než jen dobrým libretem – je souvislou básní utkanou z písňových textů do pavučiny hravé fantazie. „Jak zrnka pepře z prasklé pepřenky/sypou se, sypou z hlavy myšlenky./Rejdí a křepčí, plní celej byt./Celej svět. Žádnou nelze polapit,“ píše či lépe řečeno zpívá se v Horáčkově Kudykamu a stejným způsobem, štědře, překotně až s marnotratnou lehkostí, zdá se, sypou z Horáčkovy mysli verše a rýmy s nezvalovskou lehkostí.

Obrazotvornost neboli „kaleným mečem podepřený most“ mu rozhodně neschází a jen opravdu výjimečně upadne do banality. Většinou jiskří neotřelými metaforami (a ještě si z toho stačí spolu s Kudykamem udělat legraci) pohupujícími se v mámivém rytmu šansonu a lehce vplývajícími do pointy. Znalci Horáčkových textů se potěší se starými známými a přivítají nové. Nezbývá než se těšit na podzimní premiéru, kde se Horáčkovy texty potkají s Hapkovou hudbou.

Radmila Hrdinová, Právo

Zpět